Článek
Už jste si zvykl na život funkcionáře?
Zvykám si a už jsem se do toho trochu dostal. Bylo to pro mě ze začátku malinko těžké, musím lidem říkat nepříjemné věci, což se ne vždycky sejde s dobrým ohlasem. Nějaké hejty k tomu patří, ale někdo to řídit musí a teď je to na mně. Já jsem zodpovědný, já musím udělat čáru, kdo v reprezentačních posádkách bude a kdo už ne.
Snažíte se do přípravy svých nástupců zapracovat to, co sedělo vám?
S tím jsem narazil hned na začátku. Nikdo si do toho nenechá mluvit a zkušenosti nikoho moc nezajímají. Když někdo přijde, rád poradím, nejvíc to řešíme s Honzou Navrátilem, který má na starost párové čtyřky, u ostatních se to moc neshledává s ohlasem. Ale nikomu nic nenutím, máme zkušené trenéry, vědí, jak trénovat, a je to na nich.
Co se snažíte ve veslařském prostředí změnit?
Hlavně přístup samotných závodníků, což je hrozně těžké. Když jsem sportoval, snažil jsem se tomu dávat maximum, ale u některých nejsem přesvědčený, že tomu chtějí obětovat tu dřinu. A to je pak hrozně těžké, přemlouvat dospělé lidi nemůžu, musejí chtít sami. To se přiznám, že jsem trochu v kleštích a nevím, jak z toho ven. Veslování je extrémně náročné na fyzickou připravenost. A když to chce někdo dělat jen po škole, nebude dobrej. Brzdí tím sebe i ostatní.
Jak často jste u vody vy?
Víc jsem v kanceláři, moje práce na svazu i Dukle obnáší zajištění logistiky, nákup materiálu, personální zajištění. Ale snažím se chodit i na člun s trenéry, když o to stojí.
Na skif vás to netáhne?
Ještě jsem na něm nebyl. Přiznám se, že když jsme byli na jarním rozveslování v Itálii, trochu mi to chybělo, ale ne tak, abych do něj sednul. Teď jsem začal chodit posilovat ráno od půl sedmé, a když začíná být teplo, říkal jsem si, že bych třeba někdy šel.
Kariéru vám předčasně ukončily zdravotní trable, chtěl byste se s fanoušky ještě rozloučit v září při mistrovství světa v Račicích? Třeba po boku soupeřů z vaší éry?
Něco takového exhibičního se chystá, ale zatím bych to nechal jako překvapení.