Článek
I když byl o jeho služby zájem i na domácí scéně, preferoval zahraniční zkušenost. "S trenéřinou začínám, chci dlouhodobě pracovat na co nejvyšší úrovni. Největší příležitost mít top lidi a základnu je tady v Česku, ale já jsem chtěl vyrazit ven," uvedl třicetiletý Radoň na webu kanoe.cz.
Nakonec poletí do Jakarty. "Sedmdesát kilometrů odtamtud je menší městečko s velkou přehradou, kde by se měli centralizovat a trénovat indonéští závodníci," řekl.
Ocenil, že mu s hledáním zahraničního angažmá pomohl předseda Českého svazu kanoistů Jan Boháč. Ten rozdával Radoňův životopis na kongresu Mezinárodní kanoistické federace. Dostal nabídky také z Tchaj-wanu a Číny, které ale neslibovaly dlouhodobou perspektivu.
Kroku do neznáma se nebojí
Proto zvolil Indonésii, která příští rok uspořádá Asijské hry. "Hodně se na ně připravují, doma by chtěli uspět a něco dokázat. Ale taky můžu po pěti měsících přiletět domů, je to hodně otevřené. Nicméně indonéští závodníci se každý rok účastní mistrovství světa," líčil Radoň.
Trenérské zkušenosti nabíral již v posledních týdnech, kdy pomáhal v KVS Praha. V době pobytu hlavního trenéra v Chorvatsku pracoval se závodníky, kteří zůstali doma. "Psal jsem plány, zapojil jsem se do tréninkového procesu, takže jsem do toho spadl," upřesnil Radoň.
V Indonésii má zajištěné pracovní vízum, ubytování a stravování. Koho přesně bude trénovat, to se dozví až na místě. Až v Indonésii také podepíše smlouvu. "Na jak dlouho, to se uvidí až tam. Záleží na tom, jak se mi tam bude líbit a jak budou spokojení. Podle toho, co jsem zjišťoval, je to tak v Asii standardní. Nechávám to plynout," řekl.
Informace sbíral u známých, kteří mají zkušenosti z dalších asijských zemí. Kroku do neznáma se nebojí. "Odjíždím na delší dobu někam, kde nikoho neznám, to asi bude trochu těžší. Šok může nastat, kdyby se to nepovedlo úplně podle mých představ. Ale třeba z odloučení od blízkých v dnešní době všech komunikačních technologií strach nemám," dodal Radoň.
