Článek
Trénují spolu jenom pár měsíců. Mají tedy co dohánět. Vždyť by je na jaře měla čekat olympijská kvalifikace. „S Bety jsme začaly trénovat po koronavirové pauze, jak se otevřely bazény, tedy zhruba v půlce června. Ve vodě jsme byly každý den a snažily se dohnat čas, co nám utíká," říká Marie Vlasáková.
Odklad olympiády o rok proto synchronizované plavkyně uvítaly. Vypilovat sestavu je velká dřina. Žrout času. Právě kvůli tomu předchozí parťačky nevydržely. „Denně trávíme ve vodě tak pět, šest hodin. Plus je tam samozřejmě suchá příprava. Baletní, gymnastická, dále posilovna, běh," vypočítává Alžběta Dufková a její kolegyně dodává: „Je hlavně hrozně těžké jezdit na kyslíkový dluh. Nemůžeme se nadechnout tolik, kolik bychom potřebovaly. To je asi ta největší překážka. Bolí to."
Akvabela Alžběta Dufková
První společné závody by měly absolvovat v listopadu v Brně. „Čeká nás republikový šampionát, kde bychom měly potvrdit prvenství. Na začátku března by pak měla být v Tokiu samotná olympijská kvalifikace. Tak doufáme, že vše proběhne podle plánu a tam se nám podaří úspěšně kvalifikovat," věří Alžběta Dufková.
Nově utvořená dvojice. Alžběta Dufková s Marií Vlasákovou
Pokud by nově složená dvojice uspěla, pro třicetiletou Alžbětu Dufkovou by to znamenalo její čtvrtou účast na olympijských hrách. Pro její o sedm let mladší kolegyni premiérovou.
