Hlavní obsah

Čekal, kdy mu bude blbě a ono nic. Psychické rozpoložení bylo špatné, uznal Prskavec

Bratislava

Poprvé startoval na mezinárodním závodě s vizitkou olympijského vítěze. Jenže Jiří Prskavec na mistrovství světa v bratislavském Čunovu sledoval finálové jízdy kajakářů jen z tribuny. Smutek a roztrpčení? Jen zlehka. Český slalomář věděl, že ten klíčový závod sezony měl úspěšně za sebou a hlava ani tělo nebyly v rozpoložení boje o obhajobu světového zlata.

Foto: kanoe.cz/Aleš Berka

Boj Jiřího Prskavce o finále na mistrovství světa v Čunovu.

Článek

Už když dojel do cíle, hlásil: „Podělal jsem to.“ Byl průběžně šestý, na startu čekalo osmnáct úspěšnějších kajakářů z kvalifikace, finálová desítka byla utopií.

Jenže i díky množství chyb včetně svých reprezentačních parťáků Víta Přindiše a Vavřince Hradilka byl ve hře o finále až do poslední jízdy Francouze Borise Neveua, pozdějšího zlatého medailisty. Prskavec nakonec zůstal pět setin od postupu, finále bez českých kajakářů se na mistrovství světa jelo po sedmi letech.

„Já do závodu vstupoval s tím, že nejsem favorit,“ vyprávěl Prskavec. Ač to může překvapivě od zřejmě nejlepšího kajakáře současnosti, který už dokázal vyhrát ve své disciplíně všechno, byl si vědom, že trénink nebyl po návratu z Tokia stoprocentní prioritou.

„Tréninku bylo málo a psychické rozpoložení bylo špatné. Hlava věděla, že vrchol sezony byl jen jeden. Kluci tomu dali víc, tak si to zasloužili,“ uznal.

Po olympiádě si dopřál přes dva týdny mimo divokou vodu, když pak začal trénovat, stejně mu přípravu narušovaly sponzorské a mediální povinnosti. Jistě, mohl je v zájmu přípravy odmítat. „Ale já těm lidem, kteří mě podporují, slíbil, že budu po olympiádě k dispozici. Jsou součástí mé poutě a zasloužili si můj čas,“ vysvětloval.

Foto: kanoe.cz/Aleš Berka

Jiří Prskavec se v Bratislavě do finále nepodíval.

Dokonce ho napadlo, že by světový šampionát vynechal, ale tyhle myšlenky rychle zavrhl. Ale na svoji tradičně silnou psychiku se nemohl spolehnout. „Když jsem dokonale připravený, pouštím do sebe nervozitu. Klepu se, je mi trošku blbě, a to mi pomůže se zkoncentrovat. Ale tady jsem čekal, až to přijde a ono to upřímně vůbec nepřišlo,“ pousmál se.

V hlavě už měl spíše myšlenky na čas strávený s manželkou Terezou a syny Jiříkem a Marečkem, kteří byli fandit i přímo v Čunovu. „Vůči nim mě to strašně mrzí, protože je krásné, když jedu závod a vidím, že si to tu užívají. Bohužel jsem jim to nedokázal vrátit,“ zalitoval.

A pak už přijde období přípravy formy a motivace na další rok. Složité? „Myslím, že ne, strašně mi pomůže i tenhle závod, protože přesně tahle prohra by mě mohla hnát dopředu,“ těší se na sezonu s evropským šampionátem v Liptovském Mikuláši a mistrovstvím světa v Augsburgu.

Související témata: