Článek
I štěstí patří ke sportu...
Zachránilo mě, že jedna soupeřka nenastoupila a jedna Italka vypadla v redukovaném pořadí. Díky bohu, že to takhle dopadlo. Na to, jak jsem se na stovku těšila, se mi nejelo vůbec hezky. Možná to bylo právě tím, jak jsem se těšila, že jsem nebyla tak připravená.
Bylo to tedy celé v hlavě?
Myslím, že jo. Podcenila jsem to.
V čem?
Vnitřně vím, že to nebyla ono. Odplavané to bylo na sto procent. Ale celkový dojem stoprocentní nebyl.
Mohla sehrát roli únava ze včerejšího finále dvoustovky?
To nevím. A nemůžu se na to vymlouvat.
O motivaci do semifinále tedy asi nouzi mít nebudete, že?
Jasnou motivací je zlepšení. Netušila jsem, že budu mít takové problémy s postupem. Čas 1:01,6m to je pěkná veteš. A hlavně druhá padesátka za 32,01 je strašná.
Co se dá během odpoledne změnit, abyste zrychlila?
Líp se připravit a nepodcenit to. Myslím, že teď jsem nebyla závodně naladěná. Asi jsem brala postup jako automatický, a to byla chyba.