Článek
Kubová nastoupila do prvního semifinále a časem 59,79 sekundy obsadila šesté místo, po němž smířeně brala postupové šance za ztracené. Po druhém semifinále ale vytřeštila překvapením oči na monitor, když vyběhla na devátém místě. „Čekala jsem, že to bude horší. Devátá, to mě docela překvapuje,“ kroutila hlavou.
Kde zůstal zlomek času, který ji oddělil od finalistek? „Bohužel to mohlo zůstat kdekoliv. Před závodem nám upravili startovní lišty, které ráno zlobily a ujížděly pod nohama. Takže jsem si hodinu před startem zkoušela lehce jinou polohu, než trénuju posledních pět let. Jsem zvyklá mít odrazovou lištu co nejvýš, teď ale mohla být jen těsně nad hladinou. Zhruba o pět centimetrů níž, než mívám obvykle. Možná obrátka mohla být rychlejší. Mezi stěnami jsem myslím byla dobrá. Bohužel je to sprint, a jak jsem měla během kariéry hodněkrát štěstí, tak teď mám smůlu. Ale myslím, že být devátá na světě není veteš,“ poznamenala.
Nejlepší česká znakařka posledního desetiletí dosud plavala finále mistrovství světa dvakrát, v roce 2013 v Barceloně byla na stovce šestá, před dvěma lety v Budapešti sedmá. Pokud by atakovala své osobní maximum 59,65 s, tak by ji finále v Kwangdžu neminulo. Osmá postupující, Japonka Sakaiová dohmátla v čase 59,71.
„Je pravda, že jsem doufala v trochu lepší čas, že poplavu na úrovni osobáku. Byla by to třešnička na dortu, zaplavat si finále je vždycky fajn. Byla jsem ale šestá, sedmá, devátá. To zas není takový rozdíl,“ přemítala.
Kubovou v dalším průběhu mistrovství čeká ještě ve středu rozplavba znakařské padesátky a v pátek dvoustovka. „Padesátka je buď, anebo. A na dvoustovce bych musela plavat 2:07 min., na to už nemám. Největší šanci jsem měla na stovce,“ dodala již jistá účastnice olympijských her v příštím roce v Tokiu.