Článek
„Byl to můj sen,“ oddechne si Blahová, mladší z dvojice. Obě ještě před minulými hrami v Aténách stály proti sobě v nesmlouvavé nominační bitvě. Mrůzková z ní vyšla jako vítězka. A nijak zvlášť „se tehdy nemusely“. „Ale to bylo jen do doby, než jsme poznaly, že si máme co říct nejen u pádla,“ shodují se obě.
„Neviděl jsem dvě ženské, které jsou spolu tak dlouho a nevrčí na sebe,“ potvrzuje takřka idylku i trenér Petr Lněnička. „Jana je z Hradce Králové, jezdí ke mně trénovat a už má u nás i svůj pokoj, žijeme ve třech,“ říká zkušenější „Pražanda“ Mrůzková.
Její partner, také kanoista, si na soužití prý zvykl. „Olympiádě je přece třeba něco obětovat,“ podotýká Mrůzková, v osmadvaceti velitelka lodi. „Já radši ustoupím. Jsem mladší, v Míše mám takovou životní poradkyni,“ usmívá se o pět let mladší Blahová.
Ve sjezdu sbírala světové medaile
Mrůzková, zvláštní úkaz ve světě kanoistiky, dlouho řádila v peřejích. Ve sjezdu sbírala světové medaile. „Ale můžu tam zažít už jen zklamání, když je neobhájím, chybí motivace,“ vysvětluje přechod na rychlostní kajak Mrůzková, za svobodna Strnadová. Zprvu závodila sólově, pak sedla do lodě pro dvě. „Prožitky jsou silnější,“ cítí.
Od peřejí tak trochu stáhla i trenéra Roberta Knebla, snad zachránce jediného místa pro českou rychlostní kanoistiku na OH. Zapracoval na psychice mladší ze závodnic. „Volal známým psychologům. Radši ani nebudu říkat, co mi pověděl, aby mě dal dohromady, ale povedlo se. Přitom ještě v rozjížďce jsem měla zkrat a nevěřila si,“ líčí Blahová. Ale semifinále vyšlo. Postup! A poslední, 9. místo ve finále už nevadilo. I to otevřelo cestu na OH. „Postupně nám dochází, co se povedlo, v Pekingu se uvidí, hlavně chceme mít dobrý pocit z výkonu,“ říká Mrůzková.
Do budoucna nevylučuje návrat k divoké vodě. „Ale teď určitě ne,“ potvrzuje experimentátorka, že nemá v úmyslu rozšířit sbírku sjezdařských medailí na blížícím se MS. A s kolegyní má jasno i o nejbližším týdnu. „Orazíme si. A bez sebe.“
