Článek
Krakov (od našeho zpravodaje) ‑ Na kanále Kolna slavil přesně deset let po svém premiérovém velkém titulu. „Tehdy jsem byl malej pinďa, který neměl žádnou sílu, ale nebál se toho. To mi zůstalo, jen jsem získal nějaké zkušenosti a zesílil,“ s úsměvem popsal svoji proměnu.
Emoce jsou stejné jako před těmi deseti lety, nebo pošesté už je to jiné?
Tohle je hodně speciální. Jak jsme součástí Evropských her, myslím, že všichni cítíme, že je to něco víc než standardní mistrovství Evropy, navíc se bojuje o olympijské kvóty. Je to cítit ve vzduchu, všichni se na hry připravovali, dost týmů i vynechalo nějaké Světové poháry, aby tu mohly trénovat. Jsem rád, že jsme tu dokázali předvést tak pěkné výkony.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Stejně jako v pražské Troji jste vyhrál jako vítěz semifinále, přitom slalomáři neradi jezdí finále jako poslední. Vám nevadí, když už je pozornost upřená jen na vás?
Já to mám rád. Ale když to takhle dopadne. (směje se) Je to samozřejmě těžší, ale už s tím umím pracovat a možná mě to dokáže vyhecovat k ještě lepšímu výkonu.
Trať byla fyzicky náročná, takhle vám to sedí?
Je to tak, hlavně když jsou v závěru silová místa, kde ostatní nemůžou. Jak jsem trať viděl, říkal jsem si: Ta je fyzická, to bude pro mě dobrý. Tady dole bude moje místo, ostatní budou chřadnout a já to rozbalím. (úsměv) Shodou okolností jsem koukal na Netlixu na seriál o loňské Tour de France. Popisovali nejtěžší horskou etapu a říkali o Pogačarovi: „On je takový blázen, že se těší, jak mu bude blbě a bude ho to bolet.“ A já měl něco podobného tady. Říkal jsem si, že mě to bude bolet, nebudu moct, a to bude dobrý.
Musel jste jet na hraně rizika?
Bylo jasné, že finále bude pekelně vyrovnané a někde se musí zariskovat. Já si to dovolil a myslím, že jsem tím vyhrál. Na druhou stranu si myslím, že mám ten risk daleko víc naučený. Ostatní kolikrát musí jet na vyšší míru rizika, a tím pádem daleko víc chybují, to je moje přednost. Souvisí i s mým vzrůstem, že jak jsem trochu menší, s brankami si rozumím, když jsem pod nimi.
Zlatá radost Jiřího Prskavce na Evropských hrách v Krakově.
Jezdíte teď jinak díky tomu, že jste se začal věnoval i kanoi?
Jezdím, hlavně na síle je to znát. Zesílit dokáže každý, ale zůstat na své váze je těžší. To mi singl dovolil, že si váhu držím stejnou a síla v záběru je o dost větší. Tím pádem mám větší jistotu. Navíc forma gradovala směrem k mistrovství Evropy. Z první půlky sezony jsem vyhrál tři ze čtyř závodů, to mi přijde neskutečné. Vždy jsem říkal, že v kajaku je úžasné, když vyhrajete dva závody za sezonu, já teď ovládl tři za sebou. Mám hroznou radost.
Pomohl jste si i v české přednominaci o jediné olympijské místo. Už máte na kontě čtyři body, pokud jich letos získáte sedm, máte Paříž jistou…
Nad tím nepřemýšlím. Stačí si nevyjet finále na mistrovství světa a jste bez šance. Když pak jedeme nominaci mezi kajakáři na domácí scéně, nějaké propočty máte v hlavě, ale teď se soustředím na to, abych dotáhl sezonu v tomhle stylu a jezdil co nejlíp. Koncentrovat se na nějaké počty by bylo jen na škodu.
V neděli vás v Krakově čeká závod na kanoi. Na co si troufáte ve své nové disciplíně?
Budu se koncentrovat, abych v semifinále předvedl co nejlepší jízdu, ideálně čistou. Kdyby mi sedla, mám šanci se probojovat do finále. Ale samozřejmě necílím na medailové pozice, to by byla velká troufalost. Tady je nutné, abyste uměli pádlovat rychle dopředu, a to já ještě moc neumím.
