Článek
Jak vás to napadlo?
Předloni na mistrovství světa do Augsburgu mě vyrazil přítel podpořit taky na kole, tak jsme se spíš v legraci bavili, že by tak přijel i do Paříže. Když jsem se nenominovala a ségra jo, tak jsem přišla s tím, že vyrazíme za ní. Chci ji podpořit a tohle je takové gesto, že překonám své hranice.
Váš přítel Lukáš Gdula startoval jako chodec na dvou olympiádách, fyzický fond má tak rovněž značný. Byl také hned pro? Bude to pořádná porce kilometrů…
Hned souhlasil. Trasu jsme si naplánovali mimo hlavní silnice, máme rozpočet, kolik kilometrů je třeba ujet za den, případně to můžeme upravit. Spát budeme pod širákem, jen kdyby byl nějaký problém, seženeme si bydlení.
I tak to vychází na více než 200 kilometrů denně. Už jste někdy tolik ujela?
Zatím nejvíc 170 na Mallorce, kde to bylo zase kopcovitější, ale 200 nikdy.
Všechny věci budete mít s sebou na kolech. Jak těžkou zátěž povezete?
Zatím netuším, budu balit skromně oproti tomu, když se chystám na závody. Věci na spaní, převlečení… Do 10 kilo se určitě musím vejít.
Těšíte se na dobrodružství, nebo z něj máte i respekt?
Respekt mám velký, trochu i strach, ale těším se. Je to velká výzva, ale myslím, že větší cíl než podpořit Gabču na olympiádě, mít nebudu. Požene mě, abych to stihla.
Plán je dorazit před kvalifikací kanoistek? Jak pojedete zpátky?
Měli bychom dorazit večer před jejím startem. A zpátky pojedeme autobusem, ve vlaku je to s koly složitější, takže nás čeká šestnáctihodinová cesta zpět. Přijedeme v pátek v 7 ráno a hned mě čekají rankingové závody. Dobrodružství nekončí. (úsměv)
Co vám sestra na váš nápad řekla?
Že je bláznivý, ale že ji zas tak moc nepřekvapuje… Věděla, že mi to nerozmluví. Jen jak se budu snažit cestu monitorovat na sociálních sítích, tak jsem jí říkala, ať mě radši na pár dnů přestane sledovat, aby o mě neměla strach.
Dorazí do Paříže i další členové rodiny? Bylo složité sehnat lístky?
Přijedou autem, lístky jsme začali shánět až po nominacích a na finále nebyl problém. Horší to bylo s kvalifikací, která byly vyprodaná, tak přišla trochu panika, ale každý čtvrtek uvolňovali novou dávku lístků, tak se je povedlo sehnat.
Martina Satková se raduje z bronzu na Světovém poháru v Krakově.
Sama jste do poslední chvíle o start v Paříži bojovala. Myslíte, že při fandění sestře přijde moment, kdy vás zamrzí, že na hrách nejste v roli závodnice?
Myslím, že mě to bude mrzet. Zažila jsem mládežnickou olympiádu v Číně, už tam byla atmosféra obrovská. Olympiáda je sen každého sportovce, ale jsem ráda, že tam bude Gabča a zůstalo to v rodině.
Stihnete se před závody potkat?
Myslím, že ne. Do vesnice se za ní nedostanu, ani nebude moc prostoru, takže na sebe spíš jen zamáváme. Ale když to vyjde, potkáme se pak v Českém domě. Dívali jsme s Lukášem, jestli ještě nestihneme další sporty, druhý den je chůze, ale pak už budu spěchat zpátky na závody.
Trenér Jakub Jáně měl pro vaši cestu pochopení?
Vzal to v pohodě, víme, že na rankingových závodech nestojí svět, důležitější pro mě budou Světové poháry v září. Teď normálně trénuju a trenér ví, že máme takový vztah, že teď je pro mě Gabča důležitější.
Však jste za ní vyrazila i minulý týden do Liptovského Mikuláši, kde se stala mistryní světa do 23 let. S nevídaným náskokem skoro šesti sekund…
Jeli jsme fandit, když to pro ni bylo poslední mistrovství světa této kategorie, navíc já tam absolvovala před jedenácti lety své první juniorské mistrovství světa. A vyšlo to úžasně. Kvalifikace se jí nepovedla, ale oklepala se a ta její finálová jízda? To byl zážitek!
