Bez finále. Nevidím to ale tak hrozně, hodnotil MS šéftrenér plavců

Naše vystoupení v Koreji bylo smutné z toho důvodu, že jsme nedosáhli na cíl, s kterým odjíždíme vždy na mistrovství světa, a to je boj o finálové umístění. Získali jsme „pouze" devátá, desátá místa, třinácté. Celkem jsme měli šest semifinálových umístění, tj. do šestnáctého místa. Vypadá to, že vystoupení nebylo úplně dobré, ale odstupy od finále jsou tak malé, že to z mého pohledu nevidím tak hrozně. Byť jsme nějaké finále chtěli. Výkony zejména v prvních čtyřech dnech byly výborné, zaplavaly se skvělé časy, české rekordy. Bohužel nebyli závodníci za tyto výkony odměněni dobrými umístěními.

Na znakařské stovce byla Simona Kubová osm setin od postupu, což je opravdu kousíček. Na patnáctistovce kraul bylo v silách Jana Micky dosáhnout postupového času, bohužel se mu ale nepodařilo zaplavat závod podle jeho představ.

To bylo dáno tím, že jsme nastavili tvrdší nominační kritéria. Před Budapeští bylo na limity patnáct měsíců, letos dostali závodníci jen dvě možnosti. A i slabší svazový limit byl tvrdší než do Budapešti. Proto nižší účast a myslím, že to tak bylo dobře.

Dá se to tak říct, ale rozhodně nechci použít termín výletníci. Každý, kdo plave na mistrovství světa, musí mít nějakou výkonnost. Je to o tom, že užší kolektiv je víc semknutý, lépe se s ním pracuje, každý trenér se může věnovat svému svěřenci. Z toho pohledu to považuji za přínosnější.

Byla už v zimě na MS v krátkém bazénu v Číně v zimě, plavala tam finále na sto kraula, to byl pro nás příjemný šok. Tady se jí finále nepovedlo, ale zejména na dvoustovce i na čtyřstovce předvedla vynikající výkony. Na stovce to nebylo úplně ono, ale její příprava směřovala spíš k závodu na 200 a 400 metrů. Nicméně myslím, že do olympiády bude dobře připravená od stovky po - doufejme - čtyřstovku. Její výkony byly perfektní, nemám co vytknout. A je k tomu třeba připočíst ještě štafetu, kde samozřejmě neplavala jen Bára a kde kolektivní výkon všech přispěl k tomu, že budeme mít ve štafetě zastoupení na olympiádě.

Lidí je víc, ale limity jsou dost tvrdé. Uvažujeme, že dostačující bude pouze A-limit, který zaručuje účast. Když někdo zaostane za áčkem, tak je s otazníkem, zda dostane od Mezinárodní plavecké federace FINA pozvánku. První v pořadí je Honza Čejka, který na juniorské Evropě zaplaval vynikající znakovou dvoustovku a zaostal jen o setinu za limitem. To by mohlo stačit, ale nelze se na to spoléhat. Z plavců, kteří jsou v Koreji, Anika Apostalon, která před rokem limit pro olympiádu plavala na sto kraul, letos se jí to nepovedlo a budu doufat, že se jí podaří navázat na předchozí rok. Myslím, že by šanci mohla mít Kristýna Horská, možná Ondra Gemov. Lýdie Štěpánková, která udělala obrovský výkonnostní skok a na MEJ plavala výborně 100 m prsa. A prsař Filip Chrápavý, který ale musí zapracovat na psychické stránce, aby byl schopný se limitu přiblížit.

Nový světový rekord Maďara Miláka na dvoustovce motýlek, to bylo vynikající. A samozřejmě prolomení hranice 57 vteřin na prsařské stovce v podání Adama Peatyho. Velké překvapení byla porážka Katie Ledecké v úvodní disciplíně na 400 kraul, pak se ukázalo, že nebyla zdravotně zcela v pořádku, a nakonec si to vynahradila na osmistovce.

Australané udělali hodně práce. Na předchozím šampionátu dopadli velice bídně a je vidět, že tvrdá ruka jejich holandského šéftrenéra se začíná projevovat ve výsledcích. Američani nemohou být stále na výsluní, špička je vyrovnanější a jak jsme v Kwangdžu viděli dá se vyhrávat i z dráhy číslo jedna.