Článek
Nejsilnější disciplína na úvod, výsledek ale daleko za očekáváním...
Jsem zklamaná. Letos jsem plavala lépe a tady bych samozřejmě měla udělat nejrychlejší časy sezóny. Musím se podívat, co se stalo špatně. Přitom na tréninku jsem se cítila celkem fajn. Teď ale převažuje zklamání.
Jak se závod vyvíjel?
Prvních dvě stě metrů jsem se cítila dobře. Pak jsem otočila, a jako by mi došly síly. Nevím... Chtěla jsem zaplavat rychle, říkala jsem si: Bude to fajn. Ale nedopadlo to. Dám teď všechno do ostatních tří disciplín, které tady poplavu (200 m polohově, 400 m volný zůsob a 200 m motýlek - pozn. red.), potřebuju vědět, jak na tom po roce plných změn jsem. Musím se zvednout.
Ještě před polovinou závodu jste v bazénu přišla o plaveckou čepičku. Je to velká nepříjemnost?
Člověka to spíš rozhodí, než zbrzdí. Cítila jsem už po padesáti metrech, že mi čepička sklouzává, že tam nevydrží. Nakonec jsem ji sama shodila, protože mě tahala vlasy. Je to nepříjemné, jako kdyby se atletovi začala vyzouvat tretra. Říkala jsem si, kašli na to, je to jenom čepička. Ale to bylo až potom, co jsem ji shodila. Protože do té doby na to furt myslíte a vůbec se nesoustředíte na plavání.
Jak se takový moment přihodí?
Asi to byla moje chyba. Plavu s jednou čepičkou, a měla bych plavat se dvěma. Možná jsem měla ve vlasech zbytky šampónu, těžko říct, co se stalo. Prostě mi to spadlo. Je to první faux pas, co se mi za kariéru stalo. Asi jsem si to vybrala, jednou to přijít muselo. Zatím to beru s úsměvem, i když je to spíš k breku. Tohle by se mi vážně stávat nemělo.
Poslední rok trénujete v Austrálii, kde jste si musela zvyknout na jiný systém. Jak v perspektivě změn vnímáte čas 4:46,87 min., jedenáct sekund za osobním rekordem?
Já jsem v lednu plavala celkem rychle na závodech v Sydney a to bylo v tréninku. Tady jsem byla spíš zvědavá, nebyla jsem nervózní. Rok jsem trénovala jinak, vím, co bych chtěla změnit, o co bych měla poprosit trenéra, aby bylo jinak. Mám víc posilovny, víc rychlých tréninků. Moje tělo se na to připravuje. Už jsem to v minulosti říkala, můj plán je Tokio. Po prvním roce změn je těžké dělat osobáky. Mrzí mě, že jsem nezaplavala nejlepší letošní čas. To že jsem se zatím nepřiblížila osobáku, to asi zatím nebylo v plánu.
Čeká vás ještě kus cesty, hry v Tokiu začínají za dva roky...
Myslím, že vytrvalost mi nechybí. Je mi pětadvacet a pořád plavu dlouhou polohovku. (úsměv)
Pomůže vám australské naladění překonat zklamání?
Doufám, že ano. Už mě nebaví pořád jen prohrávat, mít poraženou hlavu. Chtěla bych si udělat radost ve slabších disciplínách, vědět, že jsem něco zlepšila. Složit dlouhou polohovku je těžké. Potřebujete sílu, vytrvalost, vyladit střídání způsobů. Natrénovat na to je těžké. Podle mě se mi to povedlo ideálně párkrát za život. Na druhou stranu mám pořád motivaci. I když mě to často nebaví.
