Článek
V červenci to bude deset let od vašeho prvního wimbledonského vítězství, na konci října oslavíte dekádu od triumfu na Turnaji mistryň, o týden později si připomenete i první Fed Cup...
Vidíte. A mně to všechno přijde jako včera. Strašně to letí, i když mezi tím se na kurtu i mimo něj odehrála spousta věcí. Ale na ten další rok se moc těším, ačkoli v bublině budeme asi na všech turnajích. Do to toho ještě olympiáda. Budu doufat, že se zvládnu nachystat na ty velké akce.
Australian Open se posunulo o tři týdny (začátek 8. února), není to problém?
Aspoň budu moci být s rodinou na Vánoce i na Silvestra. Maminka už peče, taky jsem trojnásobná teta a svátky s dětmi jsou vždycky hezčí. Dárky mám připravené. Pak to bude dlouhé odloučení. V Melbourne nás čeká dvoutýdenní karanténa, potom přípravný turnaj a po něm grandslam... A pak hned Dubaj a Dauhá. Když jsem se informovala ohledně letenek, tak jsem se zhrozila nad cenou. No, nějak se tam přepravíme. Kdybych měla jet lodí, tak už bych asi měla vyrazit... Ale snad prý nás v Austrálii pustí po 14 dnech aspoň do města, což je pozitivní. Já myslím, že je to dobrá zpráva, když se turnaj uskuteční.
Na okruhu jste už od roku 2006, je složité pořád hledat motivaci?
Už pomalu patřím k těm nejstarším, vnímám to. Když jsem byla mladší, tak jsem říkala, že po třicítce už hrát nebudu a jsem tady pořád. Dokud zdraví dovolí, tak budu ráda pokračovat. Když hraju zápasy, tak mi to zvláštní ani nepřijde. Mám v sobě touhu se dál zlepšovat, tak to prostě je. Až to tak nebude, tak nebudu hrát tenis. Vážím si šance, že ho můžu pořád hrát, tak z toho chci vyždímat maximum.
Petru Kvitovou tenis stále baví.
Loni jste v Melbourne hrála finále. Čekáte od sebe něco podobného?
Ono není tak jednoduché načasovat formu. Tréninkový blok v Dubaji byl pro mě velký. Musím poslouchat tělo, nesmím to přehnat. Trénink je něco jiného než zápasy, které mám radši. Ale přípravu potřebuju, abych zesílila, vydržela delší utkání, byla výbušnější a nezranila se.
Čím vás rok 2020 nejvíc prověřil?
Nejotravnější byl pro mě první lockdown, kdy se nehrály žádné turnaje a jenom se trénovalo. To nebylo příjemný. V tenisu se musí improvizovat, a to dělám pořád, celý svět i ten tenisový je teď s otazníkem. Nic s tím neudělám a čekám, jak to dopadne. Ale po letech jsem zjistila, že jsem radši na kurtu, než abych jen trávila čas v hotelu. To není příjemné.
Když přibalíte skripta...
(Pousměje se) Studuju na Univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze obor Právo v podnikání. Jsem na začátku, ale zatím mě to baví. Už jsem jednou studovala jiný obor. Ale teď se budu snažit věnovat tomu i víc času.
Má to znamenat, že se blíží konec vaší kariéry?
Takhle jsem to nepojala. Spíš, aby mi mozek úplně nezměknul.
