Článek
Byl zvyklý vyhrávat. Na domácím grandslamu ve Wimbledonu donce dvakrát slavil titul. I proto Andy Murray platí za britskou tenisovou pýchu.
Jenže v posledních letech se šestatřicetiletého hráče drží zdravotní problémy a výsledkově chřadne, i když se na kurtu pere se soupeři statečně, jako v dobách největší slávy. Porážky ale tenistu bolí stejně jako zranění, a proto se začíná rozhlížet, co bude dělat, až ukončí hráčskou kariéru. A ten moment nemusí být zrovna daleko.
„Už jsem s nejbližšími řešil, do jakých projektů bych se mohl zapojit, až ta chvíle přijde a skončím s hraním. Začal jsem sbírat nápady. A taky už vím, co bych tedy opravdu dělat nechtěl," svěřil se Murray s tím, že hledá něco, co by jej opravdu bavilo a naplňovalo. „Jsem připravený tvrdě pracovat, abych dosáhl konkrétního cíle," doplnil.
Nikoho asi nepřekvapí, že jednou z možných cest je kariéra trenéra. Zkušeností má na rozdávání. „Nutně to ale nemusí být v tenise," překvapil Murray a přiznává, že brzké konce na turnajích mu berou motivaci tvrdě makat na tréninku. „Druhé kolo není tím, proč člověk tohle všechno dělá a tvrdě maká. Už se mi to stalo loni a dlouho jsem o všem přemýšlel a mluvil s rodinou. Nakonec jsem se ale rozhodl pokračovat."
Murray přiznává obrovské zklamání. I když mu ve Wimbledonu vystavil stopku jeden z nejlepších hráčů současnosti, nemohlo to jeho bolest utišit. „Jsem neuvěřitelně zklamaný a naštvaný. Možná se za pár dní budu cítit jinak, ale teď to není dobré," naznačil, že myšlenky na konec kariéry nedokáže vyhnat z hlavy.
„Určitě pořád můžu hrát s těmi nejlepšími. Ten zápas to dokázal, bylo to o pár bodech. Ale když se chcete prosadit na největších turnajích, musíte prostě vyhrávat víc, udělat více výher v řadě. A to se mi nepovedlo," dodal.
