Článek
Jak se vlastně dal s Italem dohromady? „Zhruba týden před odletem do Londýna jsem mu napsal. Jeho parťák, se kterým byl domluvený, se shodou okolností tři dny předtím zranil a řekl mu, že čtyřhru hrát nebude. Tak mi odpověděl, že může. A když jsem ho tedy sehnal, tak jsem do Londýna vyrazil," vysvětluje Filip.
Ve dvouhře totiž jistotu pavouka neměl, to ve čtyřhře ano. Nakonec pouť travnatým tenisovým královstvím dospěla až do finále, v němž dvojice porazila dvakrát 6:3 srbsko-francouzský pár Branko Djurič, Arthur Gea. „Na kurtu jsem spíš mluvil já, on poslouchal. Tím, že je to Ital, tak si tolik nevěřil na komunikaci v angličtině. Ale stačila slova jako Let's go nebo opakování, ať není nervózní," popisuje s úsměvem Filip.
Odměnou za triumf byla i účast na bále šampionů, kde zblízka viděl třeba Carlose Alcaraze. „Musím říct, že slavnostní večeře byla neuvěřitelný zážitek. V průběhu jsem si říkal, jestli je to vůbec pravda. Když jsem si uvědomil, kdo tam všechno z dospělých je, byla to velká pocta. Je to celoživotní zážitek, až skoro šok," říká mladík, který hraje za pražskou Spartu.
Popravdě ale tento „dýchánek" skoro připomínal českého Zlatého kanára, protože vzhledem k českým wimbledonským úspěchům to tu byl krajan vedle krajana. Hlavní figurou samozřejmě byla Markéta Vondroušová, vítězka ženského singlu. Vedle Filipa ale v juniorské čtyřhře uspěly i jeho oddílové parťačky Alena Kovačková a Laura Samsonová a na poslední chvíli dorazila také Barbora Strýcová, vítězka dámského debla a rovněž sparťanka. „Bylo to něco hustého," řekla Samsonová, která je nadšená ze společné fotky s Alcarazem.
Tak snad ona i její krajané nebyli na podobné party naposledy.