Článek
„Třetí kolo je pěkné, ale určitě to není meta, kde bych chtěl zůstat. Když udržím své herní nastavení, kvalitu a koncentraci, mám šanci vstoupit do zápasu, jak bych si představoval. A když se mi to povede, myslím, že bych mohl porazit i Paula. Nechám se překvapit. V sobotu na to ale zase vletím,“ uvedl Lehečka.
S patnáctým hráčem světa Paulem se český tenista utká poprvé. Maximem šestadvacetiletého Američana ve Wimbledonu je loňské osmifinále. Lehečkovi připomíná herním stylem Argentince Francisca Cerúndola, kterého porazil ve 2. kole třikrát 6:2.
„I když bych řekl, že Paul je ve všech aspektech o něco lepší. Je pravda, že ho Cerúndolo porazil minulý týden v Eastbourne, ale tam byla tráva extrémně pomalá,“ podotkl Lehečka. „Paul je pořád o něco zkušenější, určitě víc než já. Bude to další výzva, ale dobrou zprávou je, že to nebude diametrálně odlišná hra, než kdybych šel hrát třeba s (Milosem) Raonicem. Na tenhle styl hry jsem zvyklý a pokusím se připravit na konkrétní prvky z jeho hry,“ doplnil.
Sedmatřicátý hráč světa zatím ve Wimbledonu nepřišel ani o jediný servis. Daří se mu soustředit se na servis a returny, které před turnajem ladil i za pomoci Berdycha. „Jsme na trávě, kde první dobře trefený míč nějak diktuje výměnu. Párkrát se stane, že to soupeř vyšvihne zpod noh neskutečným úderem, ale servis a return jsou tady dva údery, které píšou nejvíc,“ řekl Lehečka.
Na rozdíl od pomalejších povrchů se nemusí soustředit na maximální razanci a rychlost a může více sázet na přesnost. „Na trávě to vypadá o dost jinak než na antuce. Když se tady trefí dobrý servis, tak si nikdo nemůže stoupnout k plachtě a nějak to vrátit. Tady se dobré míče odplácí fiftýnem, to je způsob hry, který mi sedí. Oproti Stuttgartu nebo Queen’s Clubu je tu ještě rychlejší tráva. Určitě jsem ale udělal posun. Zlepšil jsem konzistenci a jsem sebevědomější na míčích, kdy potřebuju odvrátit brejkbol,“ uvedl Lehečka.
Jiří Lehečka (vpravo) s trofejí pro finalistu deblového turnaje v londýnském Queensu.
Věří, že se již na jeho hře podepisuje i Berdychův vliv, s wimbledonským finalistou z roku 2010 spolupracuje od jara. „To je to, s čím jsme do té spolupráce šli. Aby to něco mému tenisu přineslo a bylo to možné použít i v jiných jednotkách, například v kondici. I můj kondiční trenér se s Tomášem baví o tom, co dělával a jakým způsobem regeneroval, když hrával pozdě do noci. To jsou detaily, které nemáte napsané někde v knížce, a každý postřeh od takovéhoto bývalého hráče se hodí. Věřím, že teď na trávě jsou pro nás jeho zkušenosti cennější než na antuce. Sedá si to, jak bychom si představovali.“
Zda bude tráva jeho nejoblíbenějším povrchem, si zatím netroufl hodnotit. Ve Wimbledonu je podruhé. „Pokud tu posunu letošní maximum z Australian Open a budu tady v semifinále, tak možná změním názor. To jsme ale ještě daleko,“ usmál se. „Na trávě se ale cítím dobře. S odstupem času, za pár let, až budu mít těch sezon na trávě odehraných víc, budu mít asi větší právo zhodnotit a říct: tohle mi sedí,“ dodal Lehečka.
