Článek
„Já hraju pořád stejně, zato Ivan se za půl roku ohromně zlepšil,“ vykládal v úterý v Praze Wilander. I on bude součástí páteční ostravské exhibice, jejímž vrcholem je zápas Lendl–Borg. Střetne se s Milošem Mečířem.
„V letech 1987 a 1988 byl mojí noční můrou. Miloš byl jediný na světě, proti němuž jsem cítil, že na žebříčkovém postavení vůbec nezáleží,“ vzpomínal 46letý Švéd.
S Lendlem odehrál na okruhu ATP 22 zápasů (s bilancí 7:15), mnoho nezapomenutelných, včetně dvou finále na Roland Garros a dvou na US Open. „Ivan změnil tenisový svět, nejdřív ale sám sebe. Ze začátku byl stejný jako dneska Andy Murray. Výborný hráč, ale ne vítěz. A když měl hrát pět setů nebo bylo horko, nebyl na to mentálně připravený. A pak si najednou řekl: musím se změnit. Ukázal, že když tvrdě makáte, dostanete se také na nejvyšší pozice. Myslím, že právě Ivan byl tím největším revolucionářem v historii tenisu.“
Možná se teď Wilander trochu bojí, aby Lendl neovládl i veteránský okruh „Nechci jít na kurt a prohrát s ním. Vždyť s výjimkou jednoho roku hraju tenis nepřetržitě osmatřicet let. A Lendl měl dlouhou přestávku. Jsem v daleko lepší kondici než dřív, trénuju tvrději. Možná je důvodem právě Ivanův návrat.“
Na jediný střet s Borgem dodnes vzpomíná
Tipovat vítěze Lendlovy exhibice s Borgem se ale Wilanderovi moc nechtělo. „Asi chcete slyšet, že vyhraje Ivan, ale na druhou stranu vám řeknu, že Björn rozhodně nepřijede do Ostravy proto, aby ho Lendl zničil,“ tvrdil hráč, pro kterého byl Borg hrdinou jeho dětství. „Na kurt chodil zarostlý, jako kdyby právě vstal z postele. Prostě drsný chlapík. O hře moc nevěděl, kromě toho, že běžel za každým míčkem a nedělal chyby. Snažil jsem se hrát jako on, chovat se na kurtu jako on. Jednou při Davis Cupu jsem si vzal dokonce čelenku, kterou nosíval. Vážně,“ usmíval se Wilander.
A nakonec zavzpomínal i na jediný střet se svým idolem. „Dostal jsem divokou kartu v Ženevě a pořadatelé mi řekli: budeš hrát s Borgem. Pěkně děkuju, utrousil jsem. V prvním gamu jsem šel čtyřikrát na síť a dal čtyři dobré voleje. Sedl jsem si na lavičku a říkám si: možná není až tak dobrý. Jenže najednou to bylo 6:1, 6:1 pro Björna a šel jsem mu k síti podat ruku,“ rozesmál se.
