Článek
Start zápasu jste zvládla skvěle, pak byl ale duel jako na houpačce. Co se dělo?
Přišlo mi, že jsem na koni, ona nic moc nestíhala, ale když mě ve druhém setu brejkla, tak jsem z toho byla najednou emočně hrozně vyčerpaná. Nakonec jsem byla ráda, že ten set skončil a do šatny jsem se šla trochu uklidnit a nabrat nějakou energii. Zavřela jsem se a nikdo z týmu na mě ani nemluvil. Potřebovala jsem se dostat do své bubliny. Být v té hale, kde vám skoro všichni fandí a je tam velký hluk, bylo těžké. Potřebovala jsem se od toho trochu oprostit. I když to bylo nahoru dolů i pak, tak jsem se cítila mnohem líp. Do toho přišly nové míče, což byla pro mě taky výhoda.
Jste celkově se svojí hrou spokojená?
Jsem ráda, jak to dopadlo, protože jsem soupeřce dala šanci, aby se rozjela. Atmosféra byla úžasná, ta nervozita je na nás doma trochu víc vidět. Lidi ale byli se mnou, i když se nedařilo, za což jim moc děkuju. S prvním a třetím setem jsem spokojená. Ten druhý k tomu ale taky někdy patří. Na ty nervy jsem to zvládla docela dobře.
Co jste změnila ve třetí sadě?
Snažila jsem se do toho chodit jako v prvním setu a hlavně nepanikařit. Ve druhém setu jsem měla ‚vyplé nohy', ale našla jsem energii s tím něco dělat.
Neříkala jste si v některých pasážích, že Golubicová stejně jako před dvěma lety v Lucernu zazáří zrovna proti Češkám?
Ano, říkala. Ve druhém setu, kdy jí všechno vycházelo. Ale zlom uvnitř přišel už v úvodním gamu prvního setu, kdy jsem si podržela servis a pak jsem ji hned brejkla.
Můžete ještě přiblížit, jak vám bylo na kurtu, když lidé tleskali na počest Jany Novotné?
Všechny nás to rozplakalo. Jít poté na zápas taky není úplně ideální. Bleskly mi hlavou všechny ty momenty, kdy jsem ji viděla. Mám ji asi nejvíc spojenou s Wimbledonem, a taky se mi vybavila fotka z pohřbu, kdy držela talíř pro wimbledonskou vítězku. Radši o tom nebudu mluvit, nebo začnu brečet...
