Článek
Sevilla (od našeho zpravodaje) - „Já o té historii moc nevím. Davis Cup, to jo, že děda působil na svazu, to jo. Táta taky. Občas to nebylo úplně jednoduché. Myslím, že jsem schytával některé věci od pár lidí, aniž bych za to třeba mohl. Ale rozmazávat to nechci,“ povzdechl si pětadvacetiletý Bolardt, nováček v českém týmu. „Jsem určitě rád, že jsem se sem dostal. Je to velká zkušenost. A taky sranda. Užívám si to,“ pravil mladík, který je stejný ročník jako Bouzková. „Možná jsem o měsíc starší,“ odhadoval.
S aktuálně 34. hráčkou světa se dal dohromady letos na jaře, kdy to z výsledkové stránky nebylo pro českou tenistku nic moc. A postupně se šlo směrem nahoru. „S Maruškou je to hrozně fajn. Známe se, plácnu, asi od osmi let,“ tvrdil Bolardt. „Mezi trenérem a hráčkou by měl být určitý respekt. A my máme spíše kamarádský vztah. Někteří starší a zkušenější trenéři mají třeba tvrdou ruku. My se o všem víc bavíme a domlouváme se společně.“
Bolardt se ale dlouho a dobře zná i s wimbledonskou vítězkou Markétou Vondroušovou. „Taky asi od osmi. Hráli jsme spolu v klubu. Pamatuju, že jako mladší žák do 12 let jsem si zapomněl boty a nastoupil jsem v Markétiných,“ rozesmál se.
Už vzhledem ke svému rodinnému zázemí měl tenis předurčený. „Hrál jsem i fotbal jako záložník. Doteď hraju Hanspaulku. Měl jsem na výběr, ale tenis mi šel asi líp, i když mám radši týmového ducha,“ poznamenal.
S Bouzkovou se na spolupráci domluvil rychle. „Začali jsme v Portugalsku na nějaké stovce, kam jsem přijel. Nebyl to úplně jednoduchý start, forma nebyla ideální. Ale pilovali jsme, aby se do ní dostala. Byla škoda, že se v průběhu sezony zranila. Tou dobou byla rozjetá, já ale hodnotím tu sezonu jako velmi dobrou.“
U tenistek bývá ale často zásadnější spíš psychická stránka. „Ony vlastně jedou pořád, takže to není nic jednoduchého. Občas nahoru, občas dolů,“ přikývl Bolardt. Ale že dokázal Bouzkovou na závěr sezony připravit dobře, ukázal i její duel se Švýcarkou Golubicovou (6:4, 6:4) v Seville. „Jsem za to hrozně rád. Myslím, že si zaslouží takhle ukončit sezonu. Maruška hraje hrozně ráda za Česko. Hodnotím to velmi kladně.“
Nebývá přitom moc zvykem, aby se aktivní hráč už v pětadvaceti obrátil na trenérskou stranu. „Ono to v tom mužském tenise je strašně těžké. Je složité vydržet celý rok zdravý. Já jsem furt měl něco. Už loni jsem proto začal jezdit s Andym Paulsonem. To jsme objížděli nějaké futures, takže jsem si občas i zahrál. Pak ale přišla tato nabídka od Marušky, moc jsem neváhal, chtěl jsem jí pomoci a šel jsem. Byla to podle mě dobrá volba.“
Přehodit výhybku ale z aktivních tenistů, co to nedotáhnou na turnaje ATP, nedokáže každý. „Takových hráčů je strašně moc. Není to sranda. Ty levely jsou vyšší a vyšší a je to čím dál těžší. Futures se nedají srovnávat s tím, co se hraje na ATP. Vesměs si musíte všechno zařídit sám. Někdo se tím dokáže prodrásat, někdo ne. Kluci, co jezdí po těchto turnajích, ani nemají střední školu. Třeba si ji dodělají, třeba začnou studovat. Většina jich ale chce skončit tou trenéřinou,“ přitakává Bolardt.
