Článek
Jak si mezi omladinou v týmu připadáte?
Předloni jsem ještě byla nováček, teď už se se všemi znám, na lidi z týmu se těším. Ale jako veteránka se teda neberu.
Dupnete si víc jako týmová jednička, aby se program dělal hlavně podle vás?
Určitě ne. Nejsem taková. Chovám se stejně, ať už jsem nováček, nebo jednička týmu.
Týmové akce jste ale měla vždycky ráda, je to tak?
Ano, pokaždé jsem ráda reprezentovala Česko. Když se tu sejdeme s trenéry, fyzioterapeuty a dalšími z realizačního týmu, táhneme za jeden provaz. Užijeme si to a trochu se odreagujeme od běžných turnajů.
Teď už zbývá jen vyhrát Billie Jean King Cup.
Když jsem jako menší na naše holky koukala, jak zvedají pohár, strašně mě to inspirovalo. Říkala jsem si, co kdybych v týmu taky jednou byla a třeba i hrála o titul. Je pocta už jen tady být, neberu to na lehkou váhu, i když to může vypadat automaticky. Je to pro mě velká věc.
Z této sezony máte zatím jaký pocit?
Nahoru, dolů. Nedokázala jsem se na kurtu ještě najít, abych se cítila vážně dobře delší dobu. Hledám rytmus, na konci minulého roku jsme dělali změny v technice, se kterými se pořád sžívám.
Popíšete je?
Hlavně jde o držení gripu. Není to pro mě už v tomhle věku úplně jednoduché. Odjakživa jsem měla složitější techniku, držím raketu v mezihře jinak než ostatní. Cítila jsem, že potřebuji změnu, abych měla víc času na údery, protože se hra oproti juniorkám hodně zrychlila. Snažím se v tom najít, je mi pořád jen dvacet, aspoň dalších deset roků mám ještě před sebou. Zatím se s tím ale peru.
Prý jste v tomhle směru dost tvrdohlavá.
Kdo to říká? (směje se) Vždycky jsem byla zvyklá spoléhat se na kurtu sama na sebe, ani při zápasech nevyhledávám pomoc trenéra, nevyužívám koučingu. Nikdy jsem nebyla hráčka, jejíž hra závisí na pomoci druhých. Na kurtu ani mimo něj to kdovíjak nevyhledávám. Ale samozřejmě jsem ráda, když mám trenéry, kteří mi dokážou pomoct.
Také jste řešila změnu rakety, je to pravda?
S novým typem od Yonexu, který byl na Austrálii, jsem se úplně nespojila. Do Arábie jsem raketu změnila, ale do Ameriky mi přišla zase jiná. Takže pořád hledám. Vím, že se potřebuju vyvíjet a nezůstávat v komfortní zóně.
V Abú Zabí, v Dauhá a v Dubaji jste hrála výborně. Tuhle raketu byste si měla nechat, ne?
No to je fakt. Ale ne vždycky to je jenom raketou…
Linda Nosková (na snímku v popředí vlevo) se raduje se spoluhráčkami z vítězství nad Beatriz Haddadovou Maiaovou.
V Indian Wells a v Miami jste vypadla hned v prvním kole, jak jste to nesla?
Nebylo to kdovíjak příjemné. Díra mezi turnaji je ohromná. V Indian Wells se mi nedaří, necítím se tam. Znám spoustu hráčů, kteří tvrdí, že když se tam najdete, budete tam hrát dobře už celou kariéru. Mně se to zatím nepovedlo a už se trochu bojím, že se mi to nepovede. Je to krásný turnaj, ale když vypadnete v prvním týdnu, tak máte strašně moc času před Miami a nemůžete odletět domů. Navíc vypadnete ze zápasového rytmu.
Jak jste tu pauzu strávila?
Mám ráda přírodu, takže jsem se byla podívat se známými, kteří v Americe bydlí, v národním parku Joshua Tree. Dostali jsme od turnaje auto, tak jsme tam na otočku vypravili.
Kousek dál je Las Vegas. Tam vás to netáhlo?
Jo, tam by mě to táhlo. Hlavně kvůli tomu filmu Pařba ve Vegas (směje se) Ale to třeba jednou mimo sezonu.
Loni ve druhé polovině sezony jste mluvila o vyhoření a dala jste si delší pauzu. Jak se cítíte teď?
Zvykla jsem si zpátky zase dost rychle, už jedu normální lajnu. Člověk to bere tak, že je to jeho práce.
Už jste vyhrála turnaj v Monterrey, zahrála jste si ve čtvrtfinále Australian Open, porazila osm hráček z top 10. Cítíte, že můžete porazit kohokoli?
Jo, každý zápas je ale jiný. V Arábii jsem třeba porazila Jessicu Pegulaovou, která má výbornou sezonu. Ale to neznamená, že jsem lepší než ona. Všechno se musí sejít.
Omezila jste prý Instagram. Bylo to kvůli nenávistným útokům, kterým tenistky často čeli?
To ne, tyhle komentáře jsou mi fakt úplně jedno. Spíš jsem to udělala z mého soukromého hlediska.
V únoru po porážce v semifinále v Abú Zabí jste ale nepěkné vzkazy od nejrůznějších zoufalců zveřejnila. Asi vás to štvalo, ne?
Fakt vůbec ne. Pár lidí mi může dosvědčit, že se při tom, když ty vzkazy čtu, směju. A pobaveně jim je ukazuju. Přijdou mi srandovní. Člověk spíš nechápe, proč něčemu takovému tihle lidi věnují čas.
Zápas s brazilskou jedničkou Haddadovou Maiaovou ukázal, že herně vám to teď ale sedne.
Každý den je jiný. Když se utopím ve svých myšlenkách, co všechno je špatně a co jsem mohla udělat jinak, je to někdy složitější. A ještě k tomu, když hraju v destinacích, kde se mi nedaří a necítím se tam dobře. Pak je vidět, že se moje hra zpomalí a je méně přesná. Ono je to asi i věkem, ještě nemám tolik zkušeností. Čím déle budu na okruhu, tím to bude lepší.
Proti polské hvězdě Ize Šwiatekové jste si nedávno zahrála šestý zápas (1:5). Neštve vás už trochu?
Prohrála jsem s ní mockrát a vyhrála jsem jen jednou (na Australian Open). Vždycky je to hrozně těsný a po utkání si říkám, že o to bude výhra sladší, až ji zase konečně porazím. Většinou ale ty zápasy s ní beru pozitivně. Ona je fajn holka i mimo kurt, docela se spolu bavíme, daly jsme si spolu i pár tréninků. Samozřejmě, že když mě porazí, úplně nemám náladu se s ní bavit, ale vycházíme dobře.
Jaké žebříčkové postavení by vás potěšilo po sezoně?
Tyhle cíle si nikdy nedávám, žebříček je jen číslo. Čím déle hraju, tím líp vidím, jak se sezona může během chvíle úplně otočit. Všichni samozřejmě chtějí vyhrát co nejvíc titulů a grandslamů, být první na světě. Já nejsem výjimka. Ale taky vidím, že na tom pracují všechny a konkurence je ohromná.
Tak co pro vás bude směrodatné?
Když se budu delší dobu cítit na kurtu komfortně. I můj trenér pan (Tomáš) Krupa mi říká, že čím líp hraju, tím míň musím řešit výsledky a body, protože ty prostě někde přijdou.
Třeba v antukové sezoně, která teď začne.
Letos udělám trochu změnu, na antuce se nebudu připravovat bůhvíjak dlouho, protože v minulých sezonách mi to extra nepomohlo. Příští týden jedu do Rouenu, kde nastoupím z betonu na antuku z voleje. A nějak to dopadne.
Vždyť jste na ní vyhrála i juniorku na French Open.
Loni se mi to ale v Paříži i kvůli počasí a zvláštnímu programu nepovedlo (porážka ve 2. kole s Rumunkou Beguovou – pozn.) Ale pak jsem se tam našla díky olympiádě (4. místo v deblu s Karolínou Muchovou). U mě je to prostě hodně otevřený.
