Trpící Čilič se ve finále rozplakal. Wimbledon jeho marnému boji aplaudoval

Od začátku finálového duelu nehrálo nic do Čiličových karet, po porážce v první sadě a ztraceném podání ve druhé si vyžádal pauzu na ošetření. Během výměny stran se za stavu 0:3 téměř dvoumetrový chorvatský obr rozplakal.

Hlavu schovával do ručníku. Vedle lékaře povzbuzoval rodáka z bosenského Medjugorje také turnajový supervisor. Na chvíli se totiž zdálo, že by mohl Čilič finále po pouhých 45 minutách skrečovat, což se nestalo od roku 1911.

Chorvatův problém spočíval v bolestivém puchýři na levé noze, který omezoval jeho pohyb. „Bylo mi jasné, že nemůžu na kurtu odevzdat to nejlepší, že nemůžu předvést svoji nejlepší hru. Dolehlo to na mě, že se to stalo zrovna v takhle velkém zápase," popisoval své pocity osmadvacetiletý ranař.

O skrečování zápasu však ani na okamžik neuvažoval. Po návratu z lavičky na kurt si také vyslechl bouřlivou ovaci publika, které jinak v Londýně miluje Federera. Na chvíli ale drželo palce trpícímu soupeři.

„Nikdy nevzdávám zápas, který jsem rozehrál. Bojoval jsem i dnes," řekl Čilič. Ani ošetření mu však od problémů, které si přivodil během semifinálové bitvy se Samem Querreym, úplně nepomohlo.

„Kdykoliv jsem musel rychleji reagovat a změnit směr, tak byl problém. Snažil jsem se přizpůsobit a sázet na hru servis-volej, abych se nedostával do situací, kdy bych létal zprava doleva. Jenže Roger hrál výborně a navíc servis-volej není úplně moje hra," dodal poražený finalista.

I Federer si v poslední době užil se zdravotními patáliemi své, a tak měl pro pocity své soka pochopení. „Někdy je to kruté, ale on tvrdě bojoval, je to hrdina," prohlásil Švýcar po svém osmém wimbledonském triumfu.