Článek
"Když jsem tehdy slavila na kurtu, měla jsem to tak, že bych kvůli tomuhle okamžiku absolvovala cokoliv na světě," uvedla Raducanuová. "Od té doby přišla spousta neúspěchů. Jeden za druhým. Jsem odolná a hodně tolerantní, ale není to snadné. A někdy mě teď i napadne: kéž bych to US Open nikdy nevyhrála," uvedla britská tenistka.
Vítězství ji sice proslavilo, ale také dostalo pod velký tlak. Musela rychle vyzrát a dospět. "Když jsem vyhrála, byla jsem ještě extrémně naivní. V posledních dvou letech jsem si ale uvědomila, že tour a vše, co k ní patří, není moc hezkým, důvěryhodným a bezpečným místem. Musíte být pořád ve střehu, protože je tam hodně žraloků," líčila Raducanuová.
Narazila také na lidi, kteří se snažili jejího talentu využít. "Myslím, že lidé v branži, a je to i proto, že mi bylo 19 a teď je mi 20 let, mě vidí jako kasičku. Bylo těžké se v tom zorientovat, několikrát jsem se spálila. Naučila jsem se mít kolem sebe co nejmenší kruh lidí," řekla.
Mladá Britka je v současné době bez trenéra, po necelém půlroce ukončila spolupráci se Sebastianem Sachsem. Vyměnila již pátého kouče za poslední dva roky. Po jejím boku se od té doby na trenérském postu vystřídali také Nigel Sears, Andrew Richardson, Torben Beltz a Dmitrij Tursunov.
Poslední soutěžní duel sehrála Raducanuová v polovině dubna ve Stuttgartu. Kvůli zranění chyběla na Roland Garros, po operaci kotníku a obou zápěstí vynechá i Wimbledon. "Bolest se zhoršila loni v létě po Wimbledonu. Začala jsem pracovat s novým trenérem a měla motivaci jít dál. Jenže jsme se přetrénovali. A já pokračovala i přes bolest, protože jsem nechtěla být za slabou," dodala Raducanuová.
