Článek
Jak na první setkání s Markétou vzpomínáte?
V Sokolově mě oslovila její maminka, jestli bych Maky nezačal trénovat. Ale viděl jsem ji už dřív na jednom oddílovém turnaji, kde jí bylo devět, deset let a hrála čtyřhru s taťkou a já s jedním chlapíkem, který se úplně klepal: Dneska proti nám hraje Markéta... Tak jsem mu říkal, ať si hlavně hlídá svoji lajnu, aby mu to tam moc nesázela (směje se).
Věřil jste, že finále dopadne dobře?
Oni říkali, že je to 50 na 50, ale myslím, že psychicky soupeřku úplně přejela. To byl poker face! Ale Maky se nikdy moc neprojevuje při zápasech, to spíš Tunisanka mě překvapila, jak se rozložila. To rozhodlo.
Myslíte si, že s běloruskou ranařkou Sabalenkovou by to byl těžší zápas?
Určitě, protože ona si na Markétu věří. V pár utkáních ji rozstřílela. Takže v semifinále jsem Sabalenkové nefandil. Ale zase bylo jasné, že finále bude hodně běhavé. A taky bylo.
Co je podle vás za Markétiným vzestupem na trávě, kde toho před letošním Wimbledonem moc nevyhrála?
Nevím, jestli to říkal Jiří Hřebec nebo pan Kodeš, ale na trávu musíte uzrát. Přitom já si říkal, že Maky na trávě měla být nejlepší, protože hru na síti i voleje měla výborné. Ale prostě potřebovala čas.
Určitě je pro vás příjemné sledovat, jak na nejproslulejším kurtu světa sází stopbaly, které jste ji učil.
To samozřejmě je. Mám známé, kteří mi říkají, že takhle jsem to hrál před dvaceti lety (směje se). Každopádně je to bomba. U nás je vietnamská komunita, a některé ty kluky jsem nechával na trénincích hrát s Markétou. Ona jim to šoupla za síť a pak je krásně přehazovala.
Byla Markéta vždycky tak klidná, že se za nepříznivých stavů nerozsypala?
Bylo těžké ji rozsypat i v jiných sportech, když jsme třeba hráli ping pong nebo squash a já ji porazil, tak nikdy nebyly slzy, ale hned říkala, že jdeme hrát znova a porazí ona mě.
Markéta Vondroušová s trenérem Janem Fuchsem. Právě od něj se česká kometa naučila smrtící "kraťasy".
Teď bude desátá na světě, myslíte, že může jít třeba až do první pětky?
To nevím, uvidíme. Když hrajete okresní přebor, tak jste nervózní, ale pak ho vyhrajete a už to z vás spadne. A tyhle pocity pak zažíváte i na vyšším levelu. Markétu už hrála finále French Open, zažila to. Neříkám, že byla před finále Wimbledonu úplně klidná, ale jakmile se začalo hrát, líp to kousala. Pamatujete třeba Němku Lisickou ve wimbledonském finále (2013)? Ta se z toho rozbrečela. A Džábirová to taky neunesla. Každopádně v sobotu bych s Markétou poker hrát nechtěl.
Její styl se ukázal jako extrémně účinný.
S ní se během těch čtyř pěti let, co jsem ji vedl, než odešla do Prahy, opravdu dobře pracovalo. Já měl vždycky rád útočný tenis. Poslední výměna, kdy se vydala na síť, tak by to podle mě mělo vypadat (směje se). Hlavně bych jí ale přál, aby zůstala zdravá, to je základ.
Vy jste ale spolu pořád v kontaktu, je to tak?
Já jí napíšu, i když prohraje... Ale v sobotu jsem Maky napsal, že teď už je ve 24 letech legenda. Příští dva týdny ji čeká pěkný hukot. Snad se stihne připravit na ty velké americké turnaje... Ale teď jde ještě o to, s kým si zatancuje na wimbledonském bále.
Váš tip? S Alcarazem, nebo s Djokovičem?
Mně záleží na dobrém tenisu, ale když vidím, co předvádí Djokovič v rozhodujících momentech, tipoval bych jeho. V semifinále se Sinnerem zatlačil ve správný čas na pilu a bylo to.
