Článek
Loni koncem roku jsme se bavili o tom, jak je pro český tým dobře, že se finále Davis Cupu odložilo na letošek. Říkal jste, že je to o něco 'šancovnější', a taky, že byste rád byl tažným koněm týmu. Obojí se vlastně splnilo.
Povedlo se, co jsem si přál, že jsme se s Jirkou Lehečkou a Zdendou Kolářem posunuli nahoru. Ať žebříčkově, tak herně, určitě nám to prospělo.
V Innsbrucku jste předvedl ještě jednu zbraň, o které jste mluvil už loni: silnou psychiku.
Přesně tak. Reprezentoval jsem v Davis Cupu poprvé a samozřejmě jsem byl nervózní, ale můj výkon to nijak neovlivnilo. Dokázal jsem ta slova i naplnit. Nebyly to jen plané řeči do éteru. Nervozita tady bude vždycky, ale nesvazuje mě to, neovlivňuje můj výkon.
Na jaře jste onemocněl mononukleózou, bral jste po zdravotních peripetiích Davis Cup jako vrchol sezony?
Mononukleóza mě zbrzdila. V březnu jsem měl vynikající formu. Ale i tak jsem zažil během sezony dobré momenty. Zahrál jsem si druhé kolo Australian Open proti Berrettinimu, druhé kolo na olympiádě se Schwartzmanem. Letos jsem hrál dost důležitých utkáni, v Davis Cupu se mi to povedlo. Proto ten sport dělám, abych se k takovým zápasům dostal. Musím ještě zapracovat trochu na zdraví a chci se vyladit do větší formy.
Expert Sport.cz Jan Kukal řekl, že vaším cílem by neměl být jen postup do první světové stovky, ale měl byste mířit výš. Už přehodnocujete plány?
Tuším, že herně na to mám. To si nebudu nic nalhávat. Pokusím se ale eliminovat překážky, které mi do toho skáčou. Ať už zdravotní, nebo někdy se prostě něco nepodaří. Herně si ale věřím. Porazil jsem Evanse, který je 25. na světě. Předtím Gasqueta, který byl v top 10. Pokusím se máknout, ale žebříčkové cíle si nedávám, spíš chci zapracovat na konkrétních věcech.
Ani vás třeba neláká někdy přeskočit vašeho kouče Daniela Vacka, který byl v 90. letech na 26. pozici v ATP? Co na vaše rakouské výkony říkal?
Hodnotil to rozhodně kladně. Sám zažil na vlastní kůži těžké zápasy v Davis Cupu. Jsem rád, že mi v tom pomáhá. Nejsem díky tomu už nějak vyjukanej. Povedlo se mi oba zápasy vyhrát 2:0, takže jsem si ověřil, že umím zahrát dobře, a teď na sobě budu ještě víc pracovat.
Hodila by se vám celoročně péče, jakou máte v daviscupovém týmu?
Já mám kolem sebe skvělý tým. Vynikajícího kouče i kondičního trenéra. Škoda jen toho zdraví, ale pokusím se to vylepšit do příští sezony a uvidíme, jak se posunu dál.
Mezi hráči do 22 let jste s Jiřím Lehečkou ve světovém žebříčku už v top 15. Je pro vás inspirací, kam se vyšvihli vaši vrstevníci jako Ital Sinner nebo Sebastian Korda?
Když jsem začal hrát líp a kvalifikoval jsem se do hlavní soutěže v Paříži, tak Sinner už byl dávno odskočený. Toho vyloženě neberu v potaz, ten byl na trošku jiném levelu. Ale třeba Sebik Korda, Aslan Karacev nebo Ilja Ivaška, se kterými jsem hrál na challengerech vyrovnaná utkání, tak z nich si příklad beru. Rozhodně se to dá.
Člověka asi hodně nakopne, když zakončí sezonu tak nadějně. Je to velké povzbuzení?
Určitě mi to pomůže do začátku dalšího roku. Jsem rád, že to tak vyšlo. Měl jsem teď sice nějakou virózu a odřekl jsem turnaj v Itálii. Ale čekají mě tři týdny přípravy včetně extraligy, abych byl v plné síle na Austrálii. Jo, budu makat.