Talent Forejtek se chce soustředit na dospělý tenis: Abych stihl Federera, budu muset přidat

Ono to šlo postupně. Loni jsem vyhrál mistrovství Evropy, pak s Daliborem Svrčinou debl na Australian Open. S Jirkou Lehečkou jsme vyhráli čtyřhru na Wimbledonu a já si začal hrozně věřit.

Potrénovali jsme taky výborně s trenérem Honzou Mertlem, to je hrozně důležitý a pak v New Yorku už to bylo fakt výborný. A při Davis Cupu jsem se cítil na kurtu vážně skvěle. Ale hodně je to v tom, jak jsem v poslední době trénoval.

Myslím si, že jo. Na trávě hrajeme hrozně málo, já na tom ve Wimbledonu hrál letos podruhé v životě. V New Yorku to bylo všechno mnohem lepší. Snažil jsem se hlavně dělat co nejmíň chyb.

Nesedli mi podmínky a v tu dobu mi nabídli na Spartě lepší. Ale byl jsem tam půl roku a taky to nebylo pro mě to pravé. Po nějaké době mi nabídli na Štvanici jako kouče Honzu Mertla. A je to v pohodě.

Přesně tak. Sedli jsme si, je úplně v pohodě. Nevím, kdo by s ním lidsky nesedl. Jen teda poslouchá dost jiný písničky, který jsem absolutně neslyšel, ale jinak fajn.

Každý den spolu trénujeme ty čtyři hodiny, tak je možná někdy trochu sedřenej.

Snažím se makat i na kondici, ale věnuju se i regeneraci, to je hodně důležité.

Uvidíme. Ale je pravda, že základ je mít pořádně natrénováno. Pak musíte mít taky trochu štěstí při losu na challengerech. Tam bývají docela velké rozdíly mezi těmi nejlepšími a horšími hráči. Ale tvrdě trénovat budu muset pořád. Když to chvíli nepůjde, tak prostě musím jít dál a zkoušet to.

Je nás teď víc a pomáháme si navzájem. Když někdo vyhraje, tak ti další ho chtějí dohnat, takže je to docela dobrý, beru to jako výzvu.

Soustředím se na to, abych dělal kondici. To je ta největší odlišnost, kterou jsem zaznamenal na challengerech. Ve vytrvalosti hráčů je veliký rozdíl. Ale to není jen o tom nabrat svaly. Když se podíváte na Djokoviče, to není svalovec, spíš potřebuju dělat na tom, co mi chybí. Teď při Davis Cupu jsem měl něco s břišním svalem, tak na to se chci zaměřit, abych se těmto potížím příště vyhnul.

Dva dny jsem se rozkoukával, ale dobré bylo, že jsem si ještě v den příletu stihl zahrát a v zápasový den už jsem se cítil fakt dobře. První utkání bylo těžké hlavně na hlavu, ale jak jsem se do toho dostal, tak jsem se snažil si to docela užívat. Všichni mi moc přáli a fandili. Navíc servis kolem týmu je skvělý. Když jsem si natáhl ten břišák, tak o mě bylo výborně postaráno.

Jirka má ty zkušenosti. Ale byl tam jako hráč, tak jsme se moc nevyptávali. Spíš jsme se dívali na to, co všechno dělá. Člověk může čerpat z toho, když vidí, jak takový hráč trénuje, rozcvičuje se, jaký má program po tréninku.

Ono je to tím, že se soustředím jen na ten další míček, co přijde. Jinak to ani nejde. Takže úplně nemůžu řešit skóre. Když je to vyrovnané, tak se soustředím víc, ale není to tak, že bych na sebe vytvářel nějaký nepříjemný tlak.

Zvýšily vám zápasy v Bosně sebevědomí i v tom, když jste viděl, že chlapský tenis není zase tak vzdálený od toho juniorského?

Pořád to ale byli hráči, kteří na tom žebříčkově nejsou tak dobře. Bašič je za dvoustým místem na žebříčku, Brkič až kolem pětistého, i když předváděl mnohem lepší tenis. Můžu mít pocit, že je to blízko, ale ti nejlepší jsou hodně odskočení. Prostě musím udělat ještě ten krok dál.

Pojedu asi na pětadvacítku v Říčanech a pak se ještě chystám na juniorské Masters v Číně. Už dřív jsme ale hodně střídali juniorské turnaje a dospělé. Něco jsem na nich odehrál, takže už vím, jak to tam chodí.

Prostě musím pořád trénovat, nevypustit nic. A když mi třeba něco nepůjde, tak to budu pilovat dál a dál.

Nejlíp Federera, ale se všema by bylo neskutečný si zahrát. To ale budu muset musel ještě hodně přidat.

Není to úplně nejjednodušší. Teď budu muset dodělat třeťák na sportovním gymnáziu v Plzni. Doufám, že to stihnu a snad mi taky vyjdou vstříc. Ono to není lehké, když jsem na turnajích a pořád někde jezdíme.