Takové turnaje poprvé a naposled? Tenisté prožívají zvláštní časy, ale i za ně jsou rádi

Česká republika byla jednou z prvních zemí, kde se v Evropě po pandemii uskutečnily tenisové zápasy. Pohár prezidenta Českého tenisového svazu, týmová Tipsport Elite Trophy nebo česko-slovenský pohár přátelství. Projekty, které nám většina zemí může závidět, splnily svůj účel a čeští hráči by především na turnaje futures a challengery přijeli v současné chvíli asi lépe nachystaní než jejich zahraniční soupeři.

O Djokovičově Adrii Tour toho bylo napsáno už hodně, co ale nemůžeme pominout, že se na Balkán sjela zatím jednoznačně nejlepší konkurence a i když se turnaj v Zadaru nedohrál kvůli pozitivním testům na Covid-19, tak složení tenistů, které turnaje v Bělehradu a později právě v Zadaru odehrálo, za to by se nemusel stydět kdejaký turnaj na okruhu ATP.

Ještě dříve začal pořádat turnaje ve své akademii i Janko Tipsarevič, který vytvořil pro tenisty z Východní Evropy šestitýdenní sérii turnajů, v nichž se mezi tenisty z nižších pater žebříčků občas objevili také hráči elitní stovky (Rubljov,Čorič,Lajovič).

V Německu se začalo ještě dříve než v České Republice, nejprve s domácí akcí DTB German Pro Series, které se účastnili povětšinou hráči druhé až páté stovky žebříčku z Německa, případně tenisté v Německu žijící a trénující.

Naši západní sousedé ale ruku v ruce se zlepšující se situací spřádali plány i na větší akce a tak je tento týden k vidění dokonce turnaj v hangáru bývalého letiště Tempelhof i s Petrou Kvitovou, Jelenou Svitolinovou, Dominicem Thiemem a nebo Tommy Haasem.

Všechny tenisové příznivce musel zaujmout turnaj Ultimate Tennis Showdown, který se hrál v Nice. Klání, jenž postavilo pravidla tenisu naruby nakonec ovládl Matteo Berrettini, který ve finále porazil Řeka Tsitsipase. V Nice se hrálo na čas a tenisté si během jednotlivých čtvrtin, kdy si střídali servisy po dvou, mohli brát i různé žolíky, za které získávali body navíc.

Své turnaje (zatím spíše lokální) mají také v Portugalsku, poskrovnu ve Španělsku, Itálii nebo v Rakousku, kde byl k vidění například i Jürgen Melzer. Své mistrovství hrají i Poláci a Pobaltí se také spojilo pro společnou Baltickou ligu, která měla ale hodně chabé obsazení.

A jak dlouho ještě uvidíme tyto unikátní turnaje, které se možná už nikdy nebudou opakovat? Tenisté i diváci jistě doufají, že nás restart té opravdové sezony čeká už hodně brzy, ale i tyto lokální tenisové bitvy mají něco do sebe... Co myslíte?