Článek
Bronzová olympijská medailistka z Ria si teď vyzkouší novou roli - kapitánskou. A nikoliv na tenisovém kurtu, šanci dostane v rámci unikátního závodu Battle of the Teams, který se uskuteční v neděli v rámci Pražského maratonu. "Budeme pomáhat Nadačnímu fondu Pink Bubble, který podporuje onkologicky nemocné náctileté a mladé dospělé," vysvětlila Strýcová.
„Jsem soutěživá, takže doufám, že zvítězíme a že za nás poběží hodně lidí. Padesát vylosovaných běžců z našeho týmu vyhraje vstupenku do aquaparku, ve hře budou dvě pozvánky na můj tenisový kemp pro děti a jeden vylosovaný dostane registrace na všechny závody od RunCzech. Oranžový tým prostě bude lídr a vyhraje," usmívá se.
Sama by si prý maraton ráda zaběhla. „Měla jsem to v hlavě během posledních let své kariéry. Je to pro mě výzva ve smyslu toho, jak to zvládnu mentálně. Asi přijdou fáze, kdy to bude psychicky náročnější. A určitě i fyzicky. Chtěla bych na to dostatečně trénovat, abych to zvládla v nějakém fajnovém čase. Perfektní by byly tři a půl hodiny," prohlásila. „Jako ambasador budu mít nutkání si zaběhnout už i část Pražského maratonu. Ale celou trať určitě ne. Rok jsem nic pořádně nedělala. Pomalu se do toho musím dostat."
Pětinásobná vítězka Fed Cupu běhání v lásce nejdřív neměla. Časem si ho však oblíbila. „Tenis jsem stavěla na tom, abych se dobře hýbala a soupeřky uštvala. Musela jsem si k tomu ale najít cestu. Postupem času mě běhání začalo bavit, stalo se mojí terapií. Jen tak se proběhnout deset dvanáct kilometrů. Člověk si uspořádal myšlenky. V jedné fázi kariéry jsem takhle na páse běhala čtyřikrát týdně přes hodinu," prozradila.
„Mám ráda, když se u něčeho můžu odrovnat. Samozřejmě že ne pokaždé. Ale baví mě se zpotit, vyplavit endorfiny. A to mi běh vždycky dá. Navíc může být rozmanitý. Můžete trénovat vytrvalost, dynamiku, běhat ve městech, v parcích, v lese, prostě úplně všude. Jen nasadíte kecky a jdete. Já asi nejraději běhám bosá v Americe po pláži. Pláž a východ slunce. To je moje. A neřeším u toho ani módu. Paradoxně se na běh oblékám asi úplně nejhůř. Klidně si vezmu roztrhaný tepláky a jdu na to," zasmála se.
V současnosti však Strýcovou nejvíce naplňuje půlroční syn Vincent. „Jeho narození je největší štěstí, které mě mohlo potkat, na druhou stranu člověk zažívá každodenní strach. Můj život byl do jeho narození rychlý. S ním jsem hodně zpomalila. Mám vedle sebe ten největší poklad a nechci nikam spěchat. V tomhle mě to hrozně změnilo. Jsem víc trpělivá, což mi dřív dělalo problémy. Jasně, že jsou někdy fáze, kdy už to nedávám, jsem třeba trochu podrážděná, ale pak se malý usměje a dodá mi to takovou energii, že vím, že vše zvládnu. I když bude třeba další noc šílená a vůbec se nevyspím."
Ambice, aby byl z Vincenta nejlepší tenista světa, nemá. Ale ke sportu ho vítězka dvou titulů ve dvouhře a jednatřiceti ve čtyřhře na okruhu WTA povede. „Chci, aby měl díky sportu řád a disciplínu. A asi abych byla ráda, aby uměl tenis, abychom si spolu mohli zahrát. Největší strašák pro mě je takové to flákání v teenagerovských letech, hraní počítačových her a nicnedělání. Budu se ho snažit ovlivňovat, aby byl aktivní. Ambiciózní budu v tom, aby měl sportu hodně, unavil se a neseděl jen u počítače. Při té představě se mi ježí chlupy na těle," přiznala.
Konec kariéry oznámila kvůli těhotenství začátkem loňského května. Ráda by se však s tenisem rozloučila. A to rovnou na Wimbledonu. „Od narození syna mám na dva roky zmrazené body na žebříčku, takže plánuju, že bych se na pár oblíbených turnajů příští rok vrátila. Wimbledon je priorita, chtěla bych se tak i sama pro sebe rozloučit. Odcházela jsem za covidu, kdy člověk vlastně ani nemohl být na kurtu, takže to chci zase zažít," sdělila.
A co varianta, že by hrála i dál? „Nic není nemožné. Ale myslím si, že bych pak už nepokračovala, i kdyby mi to šlo. Chci se věnovat malému. Asi kdybych chtěla, tak bych stihla Wimbledon i letos, ale já prostě chci být s Vincentem a neutíkat k tréninku," zdůraznila a promluvila i o dalších snech.
„Možná je to pro někoho klišé, ale nejdůležitější je, aby byl Vincent zdravý. A pro sebe mám jedno přání, a to vrátit k mému podcastu U Baru. Pak bych si taky ráda zkusila triatlon. A možná mít třeba ještě jedno dítě, ale na to je brzy. Ted mám v hlavně jen Vincenta a snít o něčem jiném nemá smysl. Největší sen už se mi splnil," dodala.
