Článek
Světový profesionální tenis už s předstihem zahájil sezonu 2024. Pauza byla zatraceně krátká, jen několik týdnů a tenisté se stěhovali za teplem do Austrálie. Je ho ale až moc, v Brisbane naměřili na kurtu 55 stupňů na slunci. Nebude to v Austrálii procházka růžovým sadem.
Začalo se druhým dějstvím United Cupu, což je neoficiální mistrovství světa smíšených týmů. Australanům se stýskalo po Hopman Cupu, který se po mnoho let hrál v Perthu. Obsazení je skvělé, jelikož startují i obě světové jedničky Iga Šwiateková a Novak Djokovič.
Na prvním grandslamu roku v Melbourne to bude pro naše hráče složité. Jiřího Lehečku hned čeká obhajoba loňského čtvrtfinále. Ale pro Češky to bude možná ještě složitější, jestli budou chtít navázat na minulý rok. Loni vyhrály celkem 14 turnajů WTA, z toho sedm v singlu.
Nejcennější bylo samozřejmě vítězství Markéty Vondroušové ve Wimbledonu, které jí zajistilo prvenství v anketě o nejlepšího českého sportovce 2023. Markéta je jednou z nejpřekvapivějších šampionek wimbledonské historie. Nejenže nebyla nasazena, ale ještě v březnu po operaci zápěstí figurovala na 105. na místě WTA! V roce 2022 byla Vondroušová ve Wimbledonu pouze jako divačka s rukou v sádře…
Titul z All England Clubu je v Česku mimořádně ceněný celou sportovní veřejností, ale překvapilo mě, kolik adeptů z první desítky českých sportovců tipovalo Vondroušovou na celkové vítězství. I hokejista David Pastrňák. Je zajímavé, že to tak bývalo i v minulosti, když v roce 1973 vyhrál Sportovce roku Jan Kodeš a v letech 2011 a 2014 Petra Kvitová. Pouze Janě Novotné překazili prvenství v roce 1998, kdy vládla v All England Clubu, vítězové z Nagana Dominik Hašek a Jaromír Jágr.
Tenistka Markéta Vondroušová s trofejí za vítězství turnaje Wimbledon během tiskové konference po návratu, dne 18. července 2023 v areálu Štvanice v Praze
Wimbledonská tráva nám prostě svědčí. V roce 1954 na ní vyhrál i rodák ze Štvanice Jaroslav Drobný, který tehdy za vítězství dostal poukázku na 300 liber do obchodního domu. Připomínám znovu i devět titulů rodačky z Řevnic Martiny Navrátilové. Na jejím úspěchu měl značný podíl také její otec Miroslav. Byl jsem u toho, když musel desetiletou Martinu pobízet k většímu pohybu, jelikož v té době byla hodně pohodlná, což je typické pro mimořádné talenty. Ani se skoro nehnula, pořád jen dělala techniku a nejednou se před tatínkem musela skrývat.
Píšu o tom proto, že u nás to už delší dobu vypadá, že se rodí jen geniální hráči, které osvítil duch svatý a vyhrávají turnaje jak na běžícím pásu. Na letošním výborně organizovaném Zlatém Kanáru v Přerově bylo vyhlášeno 11 kategorií, chyběla jen dvanáctá – trenér roku. Dlouholetý prezident svazu Ivo Kaderka, který vládne tenisu už 26 let, ale loni vyznamenal Daniela Vacka za práci pro daviscupového specialistu Tomáše Macháče. Také letos byli prezidentem oceněni jedni z nejlepších trenérů v historii našeho tenisu Petr Huťka a Josef Čihák. Ještě zaznělo jméno Tomáše Josefuse, který je za vzestupem Jakuba Menšíka, ale o Jirkovi Hřebcovi a Janu Hernychovi, kteří vedou Vondroušovou, nepadla ani zmínka.
Tomáš Macháč na tréninku
Trenéři jsou u nás dost přehlíženi. Přitom historicky nejúspěšnější držitel šesti Zlatých kanárů Jiří Novák měl kromě svého táty další tři důležité trenéry, než jsem mu začal pomáhat já. Ve Zlíně Jaroslava Fabeše a v Prostějově Dana Trčku a Daniela Trávníčka. Bez jejich výborné práce by neporazil Samprase v Davis Cupu, Agassiho na Turnaji mistrů ani (dokonce čtyřikrát) Rogera Federera.
V jiných zemích je to ale úplně jinak. Nejúspěšnější trenéry historie Australana Harryho Hopmana, který má jako kouč víc než 30 grandslamových titulů, a Američana Nicka Bollettieriho znal celý svět. Všeobecně uznávanými tandemy byli mimo mnohé jiné i Björn Borg a Lennart Bergelin, Rafael Nadal a jeho strýc Tony, Guillermo Vilas a Ion Tiriac, Simon Halepová a Darren Cahill, a především Serena Williamsová a Patrick Mouratoglu. Velký obdiv si zaslouží i otcové Stefanose Tsitsipase a Alexandra Zvereva.
Naši tenisoví trenéři naopak mají jen velmi malou publicitu a k tomu musí snášet nevděk hráčů. Čest výjimkám. Žijí kočovný život na kufru, tísní se v economy třídách letadel, přičemž jejich svěřenci zatím cestují první třídou a byznysem. Znám několik českých trenérů, kteří přes grandslamové úspěchy byli vyhozeni na minutu. Vím o čtyřech.
Jsou také nejhůře placeni ze všech vyspělých tenisových zemí. Proč to tak je? Může za to částečně 40letá totalita, kdy byly problémy s výjezdy kvůli doložkám pro trenéry. Na to se ale nedá pochopitelně všechno svádět. Občas se však rodiče přeceňují a vedou děti sami, i když na to nemají. Někteří funkcionáři se také prezentují jako strůjci našich tenisových úspěchů.
Nemáme tady tolik místa na hlubší analýzu, ovšem je pravda, že největší zásluhu mají sami hráči, protože opravdový šampion se nedá stvořit, ale musí se narodit.
V našem tenisovém svazu se ale udělalo hodně práce, což je nejen zásluha Iva Kaderky, ale i podnikatele Tomáše Chrenka, který udělal a dělá pro český tenis strašně moc. Je také velmi dobré, že se nemění kapitáni a trenéři Davis Cupu a Billie Jean King Cupu po každém neúspěchu. Zasloužilí kapitáni Jaroslav Navrátil a Petr Pála už se nemusí obávat o svůj džob, když se zrovna nevyhraje, a nebývají vyměněni, jako to bývalo dřív. Já takhle před Navrátilem poznal osm kapitánů…
Nová sezona 2024 bude každopádně velmi zajímavá. Vrcholem kromě čtyř grandslamů bude i olympiáda v Paříži, kde budou medaile viset hodně vysoko, ale naši hráči a hráčky s pomocí svých trenérů mají na to, aby na ně dosáhli.
