Hlavní obsah

Skvělé tenisové základy, zdravý vývoj, vzpomíná manažer na Plíškovy. Proč jejich táta víc věřil Karolíně?

Byl u toho, když se z nadějí začaly klubat velké hráčky. Manažer Vladislav Šavrda vzpomíná na dobu, když se na Štvanici objevila vysoká dvojčata z Loun, která měla budoucnost před sebou. Dnes slaví Karolína a Kristýna Plíškovy 30. narozeniny.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Vladislav Šavrda na archivním snímku.

Článek

Vybavíte si první setkání s Plíškovými?

My jsme tehdy měli založenou společnost, která se jmenovala Damm Sport Agency, což bylo na základě jména tenisty Martina Damma. Tam jsme 'ségry' vzali. Bylo jim v té době 14 let. Pocházejí z Loun, ale přišly z Litvínova, kde měly trenérku Zuzanu Vodákovou, která jim dala úplně perfektní technické základy. Takhle by se tenis měl učit.

Co bylo dál?

Na Štvanici jsme se o ně začali starat. To byla doba, kdy s maminkou denně dojížděly z Loun, takže se jim opravdu hodně pomáhalo i finančně. Naši trenéři se jim postupně věnovali. Nějakou dobu s nimi byl i Jirka Hřebec. Pak už si sehnaly bydlení v Praze. O dva roky později, když jim bylo 16, dostaly obě volnou kartu na turnaj WTA, který jsme na Štvanici pořádali. A Karolína se hned dostala do čtvrtfinále, což byl na tehdejší dobu veliký úspěch.

Jako dvojčata bývaly pořád spolu?

Jelikož byly obě dobré, tak se stávalo, že se často potkávaly ve finále, nebo i dřív na těch turnajích. Vím, že jsme tehdy spekulovali, jestli jsou nějakým způsobem spolu domluvené. Pak se chvilku povídalo, že tatínek určuje, která v tom zápase bude úspěšnější (směje se). To ale dodnes nevím, jestli je pravda nebo není...

Museli jste je hodně cepovat?

Vůbec se nebránily konfrontaci, cestovaly po mnoha turnajích po Evropě, což byla správná cesta. Bylo jim úplně jedno, koho jsme jim tam přihodili na tréninky, nebo do sparingu. Dneska ti blázniví rodiče všechno sledují, jestli je to adekvátní soupeř pro jejich dítě nebo ne. Porovnávají tréninkové výsledky a takové kraviny, což v tomto případě nebylo. Ten vývoj byl opravdu zdravý.

Foto: Sport.cz

Karolína Plíšková (vlevo) se sestrou Kristýnou.

Lepší budoucnost se hlavně kvůli hraní levou rukou věštila Kristýně.

To je pravda, mnozí tvrdili, že Kristýna má větší předpoklady, protože je levačka. Ale taky si pamatuju, jak jejich táta tvrdil, že Kája má na tenis lepší povahu a je sebevědomější. V tom se nemýlil. Když jim bylo kolem 19 let, tak dostaly nabídku ze Sparty, kde působil v té době Mirek Černošek. K našemu velkému smutku jsme nebyli schopni to finančně nějak dorovnat a obě odešly.

Už když byly Plíškovy teenagerky, tak se jim s nadsázkou říkalo ‚České Williamsovy'. Sedělo to v něčem?

Tím, že jsou holky vysoké, tak měly zpočátku dost problémy s pohybem. Proti dalším vysokým hráčkám, jako je třeba Šarapovová, tam bylo pohybové manko, což bylo dáno i geneticky. Pracovaly ale na kondici, zlepšovaly se. Roli u nich sehrála i předvídavost. I ti v uvozovkách 'neběhaví' hráči jsou schopni hrát kvalitní tenis, protože jsou včas tam, kde být mají. Předpoklady pro rychlé běhání u nich kvůli výšce nejsou, což je u Káji malý handicap dodnes. Musí prostě z ruky uhrát takový tlak, aby nebyla tou, která musí běhat.

Ve své profikariéře Karolína často měnila trenéry. Byl to správný přístup?

Na to by nejlíp odpověděla ona sama, nebo (její manžel) Michal (Hrdlička). Tam strašně záleží na té chemii. Pokud měla pocit, že jí trenér nepřinášel to, co si představovala, nebo, že to stagnuje, tak přišel rozchod. Vidíme to ve světovém ženském tenise docela často, ale nemusí to mít jen pozitivní výsledky. Ósakaová vyhodila Saschu Bajina a od té doby hraje daleko hůř. Nebo Emma Raducanuová, která vyhrála US Open a okamžitě vyhodila trenéra s tím, že potřebuje někoho lepšího. Kolikrát je to velmi bláznivé. Když se daří, a není tam osobní důvod, o kterém my nic nevíme, tak by práce s trenérem měla být konzistentnější. A ne to měnit jak housky na krámě.

Má Karolína pořád zbraně, aby se udržela i po třicítce ve špičce?

Já si myslím, že jo. Bez absolutně profesionálního přístupu to nejde. Ženský tenis je čím dál tím víc kvalitnější. Dneska už se na něj vážně dá koukat. Aby si udržela pozice ve světové desítce, tak je potřeba opravdu hodně tvrdě pracovat speciálně na přednostech, což je u ní zejména servis. A měla by to být i hra založená na určitém stupni rizika, protože ona není běžkyně, která se může bránit.

Kde by ten kýžený grandslamový titul podle vás mohla tedy získat?

Musí to být hard court, kde dosáhla největších úspěchů. Ona nebude antukářkou, protože to vyžaduje víc pohybu. Tráva je taky složitější, to chce kolena hodně dolů, ačkoli loni byla ve finále Wimbledonu, tak to podle mě není úplně její parketa. Takže beton, to je její povrch. Když na těch turnajích vidím sedět její lavičku s trenérem Bajinem a kondičním koučem, kteří určitě stojí poměrně velké peníze, tak si říkám, že to pořád s tím grandslamem myslí vážně.