Sezona naděje pro český tenis! Macháč a spol. zářili, v žebříčku letí vzhůru

Devět tenistek má český ženský tenis v elitní stovce světového žebříčku. Muži v podobě Jiřího Veselého jediného. Mizerné období, které po konci kariér Tomáše Berdycha a Radka Štěpánka uhodilo, však přeci jen nemusí trvat tak dlouho, jak možná řada expertů i fanoušků čekala.

Sezona 2020 i přes svůj značně prořídlý program ukázala, že domácímu tenisu roste hned několik talentů, kteří by v následujících letech mohli promluvit aspoň do širší světové špičky. V našem výběru jsme se zaměřili na největší české talenty, kterým je maximálně dvacet let.

Jednoznačně největší progres udělal v končícím roce Tomáš Macháč. Berounský rodák letos ovládl challenger v německém Koblenzi, ale především se přes kvalifikaci poprvé v kariéře probil do hlavní soutěže grandslamového French Open, kde dostal do pěti setů třicátého hráče světa Američana Taylora Fritze.

"Prožívám neskutečné nadšení, ani to nedokážu pořádně popsat," jásal po svém životním turnaji svěřenec Daniela Vacka.

Své rozpoložení předvedl dvacetiletý tenista na závěr roku na challengeru v Bratislavě, kde došel až do boje o titul. V něm podlehl po veliké bitvě Němci Martererovi 5:7 v rozhodující sadě.

A žebříček? Macháč se oproti začátku roku posunul z 354. na 197. a patří mu pozice české trojky. Mimochodem, na druhého Lukáše Rosola ztrácí pět příček.

Asi největším překvapením mezi nastupující generací je Michael Vrbenský. Nymburský rodák nejdříve šokoval květnovým triumfem na exhibičním turnaji O pohár prezidenta ČTS, další parádní výkon pak předvedl už na „ostrém" turnaji - challengeru v Praze, kde v semifinále tři sety trápil trojnásobného grandslamového šampiona Stana Wawrinku. Výsledek? Z 424. příčky se posunul na 306. což mu zajišťuje pozici šestého nejlepšího českého tenisty.

Širší tenisovou veřejnost na sebe poprvé výrazně upozornil svou daviscupovou premiérou proti Nizozemsku, konkrétně vyrovnaným bojem s Robinem Haasem. Po zdravotních problémech však svůj potenciál ukázal i letošní sezoně a především na challengeru v Prostějově, kdy jeho spanilá jízda až do finále skončila na Poláku Majchrzakovi.

"Hru má postavenou na rychlých úderech a výborném servisu. Pracuje tvrdě, obrovský se zlepšil," okomentoval před časem tenis mladoboleslavského rodáka kapitán daviscupového týmu Jaroslav Navrátil. Konkrétní data pak jeho slova potvrzují. Lehečka letos vylétl z 621. příčky na 357.

V minulém roce vyhrál juniorské US Open, ve stejné sezoně přidal ve své kategorii grandslamové tituly v deblu - na Australian Open s Daliborem Svrčinou, ve Wimbledonu s Jiřím Lehečkou. A letos? Finálová účast v Německu na turnaji ITF, triumf na klání stejné kategorie v Turecku a další dvě semifinálové účasti ho posunuly z 536. příčky na současnou 399.

"Hráč bez nervů, v tom je podobný Berdychovi. U něj nepoznáte, jestli vede 5:1, nebo prohrává 1:5. Má hru založenou od základní čáry, dělá minimum chyb. Zlepšil servis a forhend, ale potřebuje zdokonalit přechod na síť. Myslím, že bude patřit do světové špičky. O tom jsem přesvědčený." hodnotí hru stále ještě devatenáctiletého tenisty Jaroslav Navrátil.

Svůj životní skalp si plzeňský rodák připsal podobně jako Tomáš Macháč na závěr sezony, když na turnaji v Sofii coby majitel divoké karty zničil v úvodním kole grandslamového šampiona a bývalou světovou trojku Marina Čiliče.