Článek
První dvouhru vyhrál 10:8 ve čtvrté sadě, v sobotu pak debl s parťákem Kukalem 19:17 v pátém setu a v rozhodujícím nedělním singlu slavil vítězství 8:6 také v páté sadě. „Já vždycky patřil mezi hráče, kteří Davis Cup milovali," řekl Kodeš, který v týmové soutěži odehrál 94 utkání (60:34), nejvíc z českých hráčů v historii DC.
Zažil v něm slavné výhry nad Rochem, Borgem, Orantesem, Panattou. Jeho jméno ale bude navždy spojeno s wimbledonským vítězstvím v roce 1973, zároveň však dokázal obhájit triumf na French Open (1970, 1971).
Tenis je nadále jeho životem a stále mu dělá radost. Raketu Kodeš neodkládá ani na prahu sedmdesátky. I po předloňské transplantaci srdce je co nejčastěji na dvorci. „Šíleně dobře mi udělá, když se zpotím. Kdybych nemohl hrát tenis, musel bych si vybrat jiný sport. Cítím, že svaly jsou zvyklé se celý život u tenisu namáhat, a proto jsem rád, že můžu hrát dál."
Tenis mi dal všechno, co mám
Na pražské Štvanici, kde zažíval aplaus nadšených tribun, hrává s kamarády sedmým rokem čtyřhru. „Jen kvůli operaci jsem nehrál asi tři měsíce," připomněl Kodeš. Po ránu polyká osm až devět pilulek, mívá žaludek na vodě a musí chodit na kontroly, ale neomezuje se. „Všechno je v normě," zaťukal na dřevo.
Už ví, že nemůže dávat rány jako ve své slavné éře. „Zahraju balón, kam chci, ale už chybí razance. Ztrácí se síla a fyzička, což je normální." Ale stále je vidět jeho cit pro míč a ladný přechod k síti, který zvládá málokterý současný hráč.
V poslední době dával Kodeš dohromady archiv. Nechával si zarámovat medaile a dřevěné rakety. „Třídil jsem a něco i vyhodil. Popisoval jsem fotky, kde to bylo a kdo tam je, a u každé věci se mi vybavují vzpomínky. Tenis mi dal prakticky všechno, co mám. Bez něj bych nebyl tím, čím jsem. V první řadě jsem prožil pestrý a hezký život." Tak všechno nejlepší do dalších let, šampióne!
