Článek
„Na (Rafaelu) Nadalovi se mi líbí, že hraje každý zápas, jako by to bylo finále, i když je to třeba jen první kolo. S postupem turnaje se pak stále zlepšuje. Pokud je v pavouku i ve druhém týdnu, tak předvádí svůj nejlepší tenis,“ vyjádřil Wilander svůj obdiv ke 14násobnému vítězi French Open. Antuková jednička jak vyšitá.
Současný komentátor Eurosportu hned za Nadala zařadil svého krajana Björna Borga. „Během osmi let získal šest titulů v Paříži. Dnešní hráči mu vděčí za mnohé, protože svým stylem způsobil revoluci ve hře. Svou dobu předběhl asi o pět až deset let,“ domnívá se Wilander, jenž na třetí stupínek vysadil Novaka Djokoviče.
„Jeho mentální síla totiž nemá obdoby. Když věří, že může vyhrát, obvykle to dokáže. Dělá velmi málo nevynucených chyb, jeho schopnost přizpůsobit se a rozpoznat, kdy je ve výhodné pozici, je skutečně pozoruhodná,“ tvrdil vítěz sedmi grandslamových turnajů, který své jméno napsal těsně za top 5.
„Na mně nic tak zvláštního nebylo, ale v roce 1982 jsem se stal nejmladším mužským vítězem grandslamu. Porazil jsem čtyři hráče z první pětky ATP jako nenasazený,“ pousmál se Wilander.
Wilander a jeho top 10 antukových šampionů
1. Rafael Nadal 14× vítěz French Open (2005–2008, 2010–2014, 2017–2020, 2022)
2. Björn Borg 6× (1974, 1975, 1978–1981)
3. Novak Djokovič 3× (2016, 2021, 2023)
4. Gustavo Kuerten 3× (1997, 2000, 2001)
5. Ivan Lendl 3× (1984, 1986, 1987)
6. Mats Wilander 3× (1982, 1985, 1988)
7. Sergi Bruguera 2× (1993, 1994)
8. Rod Laver 2× (1962, 1969)
9. Guillermo Vilas 1× (1977)
10. Juan Carlos Ferrero 1× (2003)
„Pak jsem si ale uvědomil, že to, co dělám, nestačí. Změnil jsem styl, začal jsem být agresivnější a častěji jsem chodil na síť. Ale pořád jsem hrál nejlepší tenis na antuce. V roce 1985 jsem French Open vyhrál, v roce 1987 jsem byl ve finále, další rok jsem získal titul znovu. Schopnost proměnit hru a zároveň si udržet sebevědomí na antuce je důvodem, proč se řadím mezi nejlepší hráče,“ vysvětloval Wilander.
O příčku výš na pátou pozici dal ovšem svého velkého rivala Ivana Lendla. „Byl nesmírně všestranný, vyhrával na tvrdém povrchu i na antuce. Dokázal přepínat mezi obrannou a útočnou hrou v závislosti na soupeři. Neustále se zlepšoval, v prvních kolech jen zřídkakdy hrál vyrovnané zápasy a naprosto dominoval proti hráčům s nižším žebříčkem,“ popisoval Wilander.
Lendl měl se švédským protivníkem bilanci 15:7, když na Roland Garros se utkali čtyřikrát. Wilander vyhrál ve 4. kole 1982 a ve finále 1985, ostravský rodák byl úspěšnější v semifinále 1984 a ve finále 1987.
