Článek
Žebříčkové postavení berete jen jako formalitu?
To určitě ne. Ze začátku roku jsem vůbec nepočítal, že by se mi něco takového mohlo podařit. Když se kvůli koronaviru zrušila půlka sezony, tak jsem nečekal, že bych to stihnul ještě tento rok. Být českou dvojkou mě těší.
Co cíle pro příští rok?
Já si je nedávám. Spíš se chci zlepšovat a výsledky přijdou. Teď jsem měl skvělý konec sezony, v březnu jsem vyhrál challenger, s tím jsem spokojený.
Tomáš Macháč na své domácí antuce na pražské Spartě.
Řada fanoušků vás pořádně zaregistrovala, až když jste se na French Open probil přes kvalifikaci do prvního kola. Byla Paříž pro vás zlomem?
Do kvalifikace jsem se dostal o chlup. Ale využil jsem toho a hrál jsem skvěle. Trochu mě mrzí, že jsem nezvládl první kolo, bylo to o kousíček. (S 27. nasazeným Američanem Fritzem prohrál 2:3 na sety. - pozn.)
Vaším koučem je někdejší hráč třetí světové desítky v singlu a vítěz tří grandslamů ve čtyřhře Daniel Vacek. Jaká je to spolupráce?
Ze začátku to bylo náročnější z obou stran. Postupně jsme si k sobě hledali cestu, ale přináší to ovoce. Já myslím, že je to skvělá spolupráce. Dokáže mě i vyburcovat.
Vy už jste ale Vacka na kurtu neměl možnost vidět.
Na YouTube jsem si ho ale našel a bylo tam finále z Moskvy 1995 (s Němcem Steebem prohrál 6:7 ve třetím setu), hrál fakt výborně. Skvěle servíroval, vynikající voleje.
Tomáš Macháč na své domácí antuce na pražské Spartě.
V tom vám asi teď nejvíc pomáhá, ne?
Já byl zvyklý na jiný styl tréninku. Je to náročnější. Forhend a bekhend umíme všichni, ale jde o to vybrat je správně v určitém momentu zápasu.
O vás kdekdo říká, že psychika patří k vaším silným stránkám. Cítíte to stejně?
Hlavu mám silnou. Když je to 6:6 v tie breaku, tak se neklepu, ten další bod to neovlivní. Asi je to dar od Boha. Ale snažím se na tom i pracovat, abych byl mentálně silný.
Ani koronovirová pauza a bubliny na turnajích vás neubíjely?
Já tu izolaci tak nevnímám. Stejně buď jen trénuju, nebo si jedu domů odpočinout. Teoreticky si ještě pustím film.
Tak nám nějaký doporučte.
Hodně koukám na Netflix. Tomuhle období docela odpovídá seriál Vikingové. Ale je tam toho strašně moc, španělský La casa de papel (Dům z papíru) a spousta dalších.
Vypadá to, že jste se vynucenou přestávkou nenechal nějak rozházet.
Když byla koronavirová pauza, tak jsem to na tréninky stejně tolik nevyužili, protože jsem byl zraněný. Když se to pak pustilo, tak jsme trénoval plus minus 14 dní. Ten začátek byl těžší, za mě ale sezona byla dobrá.
Michael Vrbenský (20 let, 311. na světě) říkal, že se s českými vrstevníky navzájem hecujete a inspirujete. Sedí to?
Lehká rivalita je. Ale jde o to, že když někdo z nás uhraje výsledek a posune se výš, tak je to inpirace. Pro mě je skvělé, že jsem se dostal do dvoustovky, ale pořád to vlastně není nic.
Kam až byste rád?
Vždycky jsem říkal, že je pro mě motivací první stovka, ale konkrétní cíle si nedávám.
Už je váš tenis zralý na první stovku?
Herně mám dost rezerv, což je podle mě pozitivní. Kdybych příští sezonu hrál celou jako závěr té letošní, tak by to teoreticky mohlo vyjít.
Říká se, že před čtyřmi pěti lety takový přetlak talentovaných tenistů nebyl. Vidíte kolem sebe na turnajích rostoucí konkurenci?
V každém ročníku se najde nějaká výjimka. Ať je to (dvacetiletý) Kanaďan Félix Auger-Aliassime, nebo teď Italové Sinner (19) a Musetti (18). Je tam i hodně Francouzů a Španělů, kteří jdou nahoru, nová generace se tam tlačí.
Abyste ještě stihl zahrát si s někým ze 'svaté trojice' Djokovič, Federer, Nadal...
To bych strašně chtěl. Tím bych si taky splnil jeden ze snů. Já doufám, že na nějakém grandslamu by to snad mohlo vyjít.
Koho byste si přál nejvíc?
Tak s Djokovičem na trávě bych hrát chtěl i nechtěl. Nerad bych na returnu jen přecházel ze strany na stranu... Ale s Federerem i s Nadalem by to bylo skvělé. Vždyť to je úplně nesmyslné, co v kariéře dokázali.
Ke komu z velké trojky máte herně nejblíž?
Když to vysvětluju laikům, tak jim říkám, že můj herní styl je nejblíž Djokovičovi. Rozhodně nehraju servis volej, nebo na dva údery.
Patří k vašim snům hrát taky Davis Cup? I když se jeho formát výrazně změnil.
Bylo by to skvělý. Možná nám to odložení i pomůže. Když tam pojedeme na konci příštího roku, tak můžeme být silnější. Navíc se hraje na dva sety. Asi to bude pro nás i šancovnější. Věřím tomu, že se postupně budeme zvedat a já budu ten tažný kůň.
Kde jsou vaše nejsilnější stránky?
Nejradši mám beton. Tam je těch okolností, co můžou ovlivnit zápas, nejmíň. Ale mám výsledky i na antuce.
Jak jste se k tenisu dostal? Měl jste vlohy i pro jiné sporty?
Na začátku mě bavil fotbal. Ale tam jsem byl takový obyčejný. Převážil tenis, taky ségra hrála. Ale společně jsme proti sobě moc nenahráli. Maximálně tak game a hned jsme se rafli. Já s ní objížděl turnaje, když mi bylo šest sedm let. A hrál jsem tam celý den na zdi. Pak jsme jezdili do Zdic. Když viděli, že hraju dobře, tak si mě vzali, dva roky jsem dojížděl. A věnoval jsem se tomu víc a víc. Dneska mě taky hrozně baví koukat na basketbal. A trochu si ho i amatérsky zahrát.
Máte oblíbence v NBA?
Na Netflixu jsme viděl seriál o Michaelu Jordanovi. Toho jsme obdivoval vždycky. A teď mám rád Jamese Hardena z Houstonu. Nebo Russella Westbrooka, tyhlety šoumeny.
Čím si ještě krátíte čas?
Jak jsem zmínil ty Vikingy, tak mě baví historie. Od Mezopotámie po zánik Římské říše. Chtěl bych si načíst i víc knížek o druhé světové válce.
K tomu vás přivedla škola?
Střední jsem přerušil a plánuju si ji dodělat až po kariéře. Žralo by mi to energii. Pak bych si asi udělal nějakou, co by mě fakt bavila. Zajímá mě i architektura, různé stavební styly... Ale to je otázka daleké budoucnosti.
