Québec je pro Hradeckou zaslíbený. Porazila tam Bouchardovou, trápila Williamsovou

V Melbourne na úvodním grandslamu roku senzačně porazila světovou pětku Ivanovičovou a prohrála až těsný duel třetího kola s Görgesovou. „Kdyby to takhle šlo na každém turnaji vyhrát čtyři pět zápasů, určitě se nebudu zlobit," usmívala se Hradecká, která se v Melbourne probila kvalifikací. „Člověk ale musí furt makat, nesmí usnout."

V roce 2012 končila sezónu jako čtvrtá deblistka světa, figurovala v páté desítce singlistek. Jenže další roky pro ranařku s jedním z nejtvrdších servisů na okruhu už ve dvouhře tak příznivé nebyly.

Díky vydařenému Australian Open teď poskočila Hradecká na 122. místo žebříčku WTA. „Když už jsem se zase přiblížila stovce, chci ještě nějaké body, abych mohla hrát na Roland Garros bez kvalifikace," vytyčila si.

Svou roli fedcupové veteránky mezi třemi nadějemi Plíškovou, Smitkovou a Allertovou nehodlá moc rozebírat. Zkušenosti ale můžou hrát roli, vždyť Hradecká byla na kurtu třeba při rozhodujícím deblu finále 2011 v Moskvě.

„Jsem tu nejstarší, ale myslím, že to bude úplně stejně skvělý týden jako každý Fed Cup," těšila se na tradiční pohodu. „Kdo se bude stranit sám někde na pokoji, ten tu nezapadne. Tady se žije týmově," hecovala nové spoluhráčky.

Na Québec má Hradecká jen hezké vzpomínky. „Loni vítězství v deblu, před tím finále, ještě o rok dřív i finále dvouhry," připomněla turnaj, v němž porazila i současnou největší kanadskou hvězdu Bouchardovou.

Kurt v univerzitním komplexu Laval totiž Hradecké mimořádně sedí. „Normálně je povrch v tamní hale rychlý, ale bavila jsem se se Slovenkami, které tam hrály loni, že ten podklad zpomalili. Tak uvidíme, co přichystají," nenervuje se nejstarší hráčka české sestavy.

Sbírku pěkných québeckých zážitků plánuje každopádně rozšířit.