Pořád mám rezervy, tvrdí Macháč s trofejí z Francie. Mezi stovkou nejlepších chce být precizní

Za pár dnů 23letý hráč se zálibou v historii už delší dobu dokazuje, že zvládne podat vynikající výkony proti extra silným soupeřům. Ve větším rozletu mu ale bránily časté zdravotní problémy. Po nadějných výsledcích přicházely herní pauzy, které se protahovaly.

„Teď se ale cítím hodně dobře. Jde o to pracovat pořád dál,“ řekl Macháč v rozhovoru pro Sport.cz z Mouilleronu, kde tento týden hraje hned další turnaj. „Výhry v Orléans si ale cením hodně. Porazil jsem Gasqueta, Cressyho, se kterým jsem to měl na zápasy 0:2, a ve finále i Drapera,“ pochvaloval si, jak teď jeho tenis píše.

Kvalitní servis, správná délka úderů a vynikající pohyb jsou nyní výraznými přednostmi svěřence kouče Daniela Vacka. „Už jsem podobnou šňůru výher měl. Důležité je být precizní, protože kvalita soupeřů je velká.“

Ostatně v Orléansu to vypadalo jako na nějaké akci ATP 250. Finalista Draper už byl v top 40, a přesto ho Macháč doběhnul v přestřelkách, kterým pak publikum nadšeně aplaudovalo. Při jedné z nich se česká dvojka podklouzla u sítě, přesto Britův úder stačila doběhnout, a ještě ho v pádu poslat do kurtu.

„Sledoval jsem to pak na internetu, pěkná výměna. Ale hlavně hodně důležitý bod na 5:4,“ potěšilo Macháče, který předchozí tři finále (Helsinky, Prostějov, Cassis) prohrál. O to víc si pak orleánský triumf užíval. „Cítil jsem na sobě, že to chci prolomit. Prohrát ve finále bolí dvojnásob. Ale člověk nad tím nesmí moc přemýšlet.“ S čepicí otočenou kšiltem dozadu si upaloval pro pátý titul z challengeru v kariéře.

Obdivuhodně zvládl i specifickou tenisovou disciplínu - hrát s Francouzi ve Francii, což už Jan Kodeš vždycky považoval za veliké utrpení. „V Orléans to ale bylo celkem fajn, protože ani Gasquetovi, ani Lestienneovi, ani Bonzimu jsem nedával velké šance, i když jsou to výborní hráči. To by je pak diváci burcovali mnohem víc, což se mi stalo letos v kvalifikaci Roland Garros proti Pouillemu. Tam to pak bylo hodně těžké…“

Macháč už mezi stovkou nejlepších tenistů planety figuroval loni v prosinci, teď má v plánu se v top 100 usadit na delší dobu, což by mu pomohlo hlavně směrem k účasti v hlavních soutěžích grandslamů. Optimistou je i proto, že na své hře cítí rezervy. „To je samozřejmě pozitivní. Ukazuje mi to, že bych mohl a měl jít výš,“ říká.

Rád by to předvedl i na finálovém turnaji Davis Cupu, kde má ve dvouhrách bilanci 6:1. Češi na kvalifikaci ve Valencii nečekaně rozšmelcovali soupeře ze Španělska, Jižní Korey a Srbska s celkovým skóre 9:0 na zápasy, což jim potvrdilo, že mezi osmičkou nejlepších mužských týmů světa nejsou náhodou. „Pro mě je to jedna z nejlepších, a hlavně nejdůležitějších akcí.“ Za sedm týdnů v Málaze to Macháč bude chtít opět předvést v plné parádě.