Článek
Víc než soupeřka prověřil favoritku turnaje na Štvanici spíš nepříjemný vítr. „Foukalo a Katka s tím měla docela problémy. Pak už se dostala do blbýho pocitu a nedokázala se z toho dostat," hodnotila Plíšková svůj druhý zápas po ‚koronavirové' pauze.
Jen jeden ztracený game ale mluví za vše. „To jsem dala dvě dvojchyby, jinak jsem hrála, co jsem potřebovala. I když jsme obě byly trošku ztuhlé a ten zápas neměl rytmus. Nechci říct, že se to nedalo prohrát, každé utkání se dá prohrát, ale myslím, že Katka nepředvedla nejlepší výkon a já jsem si odehrála tak nějak to svoje."
Martincová už se těší
V sobotu vpodvečer proti našlápnuté Martincové, která jako náhradnice zaskakuje za zraněnou Markétu Vondroušovou, se dá čekat zajímavější partie.
„Že už se na mě těší? Tak to je dobře. Viděla jsem Terezu hrát kousek se ségrou a potom porazila i Karolínu Muchovou. Nevnímám to úplně jako finále nějakého turnaje, každý zápas je dobrý. Ale beru to v rámci přípravy," řekla Plíšková, která se v posledních dnech věnovala i kondičnímu tréninku.
Třetí hráčka světa mezitím nepřestává věřit, že se kolotoč turnajů rozběhne i ve světě. „Cestování mi chybí hodně. Už bych docela někam vyjela. Je to na mě docela dlouho být tři měsíce doma. Teď jsou aspoň zápasy a mám se na co připravit a na co těšit. Je to trošku zpestření," uznala Plíšková. Raději by však svoje umění předvedla i v rámci obnovené sezony.
„Uvidíme, jak dopadnou betony v Americe, jestli se na nich bude hrát. Byla bych samozřejmě strašně ráda, kdyby to šlo, ale tohle rozhodnutí nemáme ve svých rukou." A problémy asi nastanou i případným s časováním formy.
„Dva měsíce jsou strašně dlouhá doba. Tak dlouhou přípravu nemáme ani na konci roku. Ale tím, že hraju, tak se pořád udržuju. Pro měj důležité, že nepůjdu z nuly, i když tam asi budou lehké vlnky. I kdyby nedopadla Amerika, tak Evropa potom dopadne. Tak jako tak to někdy začne, jenom nevíme kdy..."