Článek
Je mladá, podle mnohých i krásná a ještě donedávna hodně úspěšná. Po životní sezóně měla našlápnuto nejen k zářivé sportovní kariéře, ale také finančně hodně zajímavému průlomu na poli reklamy. Jenže obdivuhodně rychle rozzářená kometa začala letos stejně rychle vyhasínat.
Nyní má za sebou deset porážek z posledních jedenácti zápasů. Něco se nepěkně zvrtlo... „Na začátku sezóny jsem byla hodně netrpělivá. Očekávala jsem, že vše půjde jako v předchozím roce, nebo spíše ještě lépe. Postupně jsem si ale uvědomovala, že přišel propad, že jsem na sestupné křivce. Jenže to je vlastně normální, protože mi každý říkal, že tohle nastane. A teď se to děje," rozpovídala se Bouchardová o svém rozpoložení pro britský list The Guardian.
Loni se probojovala do semifinále na Australian Open a Roland Garros, ve Wimbledonu skončila až ve finále na raketě Petry Kvitové. Letos si ale o podobných výsledcích může nechat jen zdát, i na French Open skončila se svěšenou hlavou v dlaních už po prvním kole.
Musím to akceptovat
„Teď to zkrátka nejde dobře. Musím to akceptovat. Cítím se lépe jak v posilovně, tak na kurtu při tréninku, ale výsledky stále nepřichází. Ale vím, že když budu věci dělat správně, vítězství přijdou," ujišťovala.
„Nakonec jde jen o tenisové zápasy. Mám pocit, že lidi začínají hodně rychle bláznit. Rychle na mě vyskakují, když se mi daří, stejně rychle pak, když prohraji. Snažím se tím neznepokojovat," poučila se z náhlých výkyvů popularity.
Na ní jí nepřidaly ani některé výroky a svéhlavé vystupování. A také fakt, že se vedle tenisu ráda věnuje modelingu. Letos už absolvovala celou řadu prestižních focení do různých magazínů, za což si pochopitelně vysloužila poznámky, že by měla „trávit více času na kurtu než před objektivy fotoaparátů".
Nesmím snad do kina?
„Podobných komentářů jsem si vyslechla hodně. Nevěděla jsem, že musím trávit tenisem 24 hodin denně. Není mi snad povoleno jít do kina nebo se podívat na jiný sport? Vždy budou lidé, kteří nesouhlasí s tím, co děláte. Alespoň to znamená, že jste vystoupil z davu a něco jste v životě dokázal," postěžovala si.
Kritici jí také pořádně proprali třeba poté, co před fedcupovým duelem proti Rumunce Alexandře Dulgheruové nepodala soupeřce ruku, nebo když prohlásila, že nemá zájem se s ostatními tenistkami na profesionálním okruhu přátelit.
„Co se týče toho podání ruky, už si skoro začínám myslet, že jsem to měla udělat, po tom, co se z toho stalo. Přitom každý vám říká: Buď sám sebou, buď sám sebou. Pak vám ale řeknou, co jste měl udělat. Já ale budu dělat to, čemu věřím. Když přijedu na turnaj, mám za to, že mým úkolem je pracovat a ne se s někým přátelit. Mám být sama sebou, a tak se podle toho chovám," trvala si na svém.
Zda jí to přinese štěstí, teprve ukáže čas. Nicméně i jí musí už loňské senzační tažení ve Wimbledonu, kdy soupeřky trápila takřka bezchybnou agresivní hrou od základní čáry, připadat jako hodně stará pohádka.
„Samozřejmě se ohlížím zpátky na ty dva týdny a pořád z nich mám krásné pocity. Přemýšlím o tom, co jsem tehdy dělala, že jsem si ve Wimbledonu vedla tak dobře. Teď se ale snažím hlavně soustředit na to, co dělám nyní. A doufám, že skvělé vzpomínky z loňska dokážu letos znovu zopakovat," zasnila se.
