Článek
Zážitek roku?
Absolutně. Bylo to super. Ale hlavně je skvělé, že po 37 letech od vítězství Martiny Navrátilové (1984) máme zase vítězku French Open. Bářin výkon byl úžasný v tom, že všechny holky, co se dostaly mezi posledních osm, si dělaly ambice na vítězství. Žádná z nich nebyla nějaká super favoritka. Věděly o sobě, že každá má šanci, o to je to těžší.
Co podle vás rozhodlo o vítězství Češky?
Bylo to o fyzickém a psychickém boji. Nejtěžší je vyhrát první grandslam, v dalším finále už je člověk klidnější. Říká si: no tak budu mít jen jeden... Ale u prvního je to jinak. Zvítězilo sebevědomí, srdce, vůle, fyzička. Jako vždycky. V Paříži je to boj od prvního kola s každým, kdo běhá a vrací to přes síť. Všichni to vědí, ale řada světových hráčů tu trpělivost neměla. Bára odvedla neskutečný výkon.
Barbora Krejčíková s trofejí za triumf na French Open.
Překvapila vás hodně její železná psychika?
V tom měla strašnou výhodu z deblů, když všechna svá předchozí finále čtyřhry a mixu hrála na velkých centrkurtech. Největší nervozitu si odbyla o pár let dřív. Díky tomu byla klidnější než její soupeřky. Když na turnaji v Římě prohrála ze dvou mečbolů se Swiatekovou, tak jsem jí psal, že se jí to zase vrátí. A v semifinále French Open odvracela ona mečbol Sakkariové. Štěstí hraje roli, ale musíte mu jít naproti a dát do toho všechno. Protože největší neštěstí je prohrát finále grandslamu. Já to znám z US Open (1971, 1973).
Barbora Krejčíková při French Open.
Krejčíková o sobě řekla, že chce zůstat malou holkou z malého města. Dá se to?
Myslím, že jo. A je to hodně důležitý. Když mohla zůstat v pohodě Kvitová, tak proč by nemohla Bára? Sláva je hezká, ale pomíjivá. Přijde a zase odejde. Ale tenhle titul už jí nikdo nevezme.
Když se podíváte na její hru, tak asi nějaké rezervy vidíte. Možná v pohybu, nebo by mohla trochu víc útočit, nemyslíte?
Ona bude víc útočit už na trávě. S ní nemá takové zkušenosti, ale umí hrát na síti. Se Siniakovou vyhrály ve Wimbledonu debl v roce 2018. Mohla by přitvrdit, ale to souvisí taky s odvahou a sebevědomím. Tvrdší servis se hodí vždycky. Bára ale nedělá zbytečné chyby, je chytrá. Než aby udělala chybu, tak radši zahraje 'svíci'. Je to pořád lepší než to zahodit. Vrátí míč do hry a ať se stará ta druhá! Nejhorší v tenise je, když ty balóny zahodíte. A Bára nezahodí nic. Proto se s ní bude těžko hrát.
Jak vám bylo, když jste ji 50 let po vašem druhém pařížském vítězství viděl přebírat pohár pro šampionku dvouhry?
Když byla ve finále Wimbledonu Jana Novotná, tak jsem brečel dvakrát. Jednou, když prohrála s Grafovou (1993). A pak za pět let, když vyhrála. Tady jsem si říkal, že brečet nebudu, že už to bude jasný. Ale trochu slzy v očích jsem měl, když hráli naši hymnu. To bylo dojemný. Bára je správná holka a já jí to strašně moc přál.
