Článek
Porazil jste druhého nasazeného hráče a přemožitele Rafaela Nadala. Jak moc jste se na výhru nadřel?
Strašně moc. Bylo to vyrovnané, nesmírně náročné. Oba skvěle servírujeme, proto rozhodovaly maličkosti. V koncovce třetího setu byl Lukáš o něco lepší, protože jsem znervózněl. Naštěstí jsem to doservíroval na 6:6, a když jsem v tie-breaku dal tři esa, dostal jsem ho pod tlak, což bylo důležité. Úplný závěr jsem pak už odehrál dobře.
V tie-breaku jste zahrál jeden parádní stopbal, po němž Rosol vztekle hodil raketou na zem. Ani z bekhendové strany jste si nepočínal špatně, ač v průběhu nejen dnešního duelu jste měl s těmito údery potíže...
Je to pravda. Trápím se tady s těmito údery více než obvykle. V koncovkách mi ale naštěstí vycházely.
Druhý zápas po sobě jste vydřel až v tie-breaku třetího setu. To chce nejen výbornou kondici, ale i značnou psychickou odolnost...
Fyzicky jsem na tom skvěle. Zásluhu na tom má můj kondiční trenér Jozef Ivanko, spolupráce nám klape perfektně. A když jste na tom po kondiční stránce dobře, mnohem lépe funguje i hlava. Více si dovolíte. Jsem ale také už i psychicky odolnější. Už rok spolupracuji se sportovním psychologem a udělali jsme spolu kus práce. Chcete-li něčeho dosáhnout, klidné nervy potřebujete do posledního míče. Já se snažím nepřemýšlet, kdo stojí na druhé straně sítě, ale spíše nad tím, abych zahrál dobrý servis, úder. Když to dokážu, můžu vyhrát.
Kam vítězství nad Rosolem řadíte?
Je to má největší výhra v kariéře. Už jsem porazil třeba Belgičana Darcise, tady v Prostějově Španěla Garcíu-Lópeze, ale v žebříčku tak vysoko postaveného hráče, jako je Lukáš (Rosol je 36. hráčem žebříčku ATP), ještě ne. Zkrátka, jak už jsem řekl, vítězství nad ním je můj největší skalp.
