Wilander už musí dát před svůj věk šestku

Od září 1988 do ledna 1989 byl číslem jedna mezinárodního žebříčku ATP, kariéru ukončil v roce 1996. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní tenisové federace v Newportu.

Rodák z Växjö na sebe poprvé upozornil, když vyhrál juniorský titul na French Open, mistrovství Evropy do 16 a 18 let a turnaj Orange Bowl do 16 let v Miami. Jako profesionál debutoval v roce 1980 na antukovém turnaji ve švédském Båstadu, v září 1981 prohrál svůj jediný zápas kariéry s Björnem Borgem.

V roce 1988 vyhrál Australian Open, French Open i US Open, ve čtvrtfinále Wimbledonu ho však vyřadil Miloslav Mečíř. Ceněný Grand Slam mu sice unikl, ale díky vítězství ve Flushing Meaddows sesadil z pozice světové jedničky Ivana Lendla, který do té doby tenisu kraloval nepřetržitě 157 týdnů.

Za svou kariéru vyhrál 33 turnajů ATP ve dvouhře a sedm ve čtyřhře. V Davisově poháru zvedl nejcennější světovou týmovou trofej nad hlavu třikrát (1984, 1985 a 1987) a v jeho finále hrál celkem sedmkrát.

Závěr jeho kariéry poznamenala dopingová aféra na French Open 1995, kde měl spolu se svým deblovým partnerem Karlem Nováčkem pozitivní test na kokain. Proti původnímu tříměsíčnímu suspendování Mezinárodní tenisovou federací se oba odvolali s poukazem na chybné testovací postupy, ale v květnu 1997 odvolání stáhli a 15. května 1997 obdrželi tříměsíční suspendaci z ATP Tour za neprokázání dopingového testu. Wilander navíc musel vrátit své prize money od května 1995 ve výši 289 005 dolarů a ztratil body do žebříčku. Kariéru ukončil v říjnu 1996 turnajem v Pekingu.

Po konci kariéry začal v USA pracovat jako televizní komentátor stanice Eurosport a pravidelně zpovídá tenisty na velkých turnajích. V letech 2002-2009 byl nehrajícím kapitánem švédské reprezentace v Davisově poháru, také trénoval Marata Safina či Taťánu Golovinovou.

Jeho manželkou je bývalá jihoafrická modelka Sonya Mulhollandová a mají čtyři děti.