Článek
V Montrealu jste se střetla se světovou tenistkou číslo 1 Anou Ivanovičovou a podlehla jí po boji ve třech setech 2:6, 6:4 a 3:6. Nebyla jste z téhle konfrontace nervózní?
Vůbec. Cítila jsem se dobře. A snažila jsem se hrát svůj tenis.
Žádné obavy před zápasem nebyly? Petra Cetkovská schytala na French open od Ivanovičové dva kanáry.
Právě na to jsem si vzpomněla. Ale tentokrát to bylo jiné. Proto jsem taky docela naštvaná. Celkově jsem zahrála jen průměrně. Nebýt toho, mohlo to být ještě zajímavější a mohla jsem ji i porazit.
Nejste k sobě moc kritická?
Ne, vážně jsem dost kazila. To Ana sice taky, ale opakuji: nebyl to zdaleka můj nejlepší výkon.
Diváci v Montrealu byli na straně Ivanovičové, rozhodilo vás to nějak?
Od Wimbledonu nikde nehrála, tak byli rádi, že ji tam mají. Pískali, dělali randál, ale neřekla bych, že mě to vykolejilo.
V žebříčku WTA jste v tuto chvíli na 64. místě. Už cítíte, že jste se v elitní ženské stovce zabydlela?
No... zatím v ní přece nejsem tak dlouho. Ale chtěla bych se probít mezi padesát nejlepších. Tam už to bude zase úplně jiná úroveň.
Teď vás ale ještě čeká olympijský debl s Lucií Šafářovou. Těšíte se?
Jasně. Občas sice čtu články, že v Pekingu je vidět maximálně na 100 metrů, ale tolik tenisový kurt nemá. A navíc při čtyřhře se tak neběhá. Snad to přežiju.
Olympiáda je pro většinu sportovců něco speciálního. Berete to stejně?
Okolí se těší a já taky. Celý Fulnek (bydliště Kvitové – pozn. aut.) je rád, že si v Pekingu zahraju.
