Nechtěl se motat kolem padesátky a improvizovat. Berdycha naplňuje hrdost, že porazil všechny velikány

„Chtěl jsem končit s tím, že se nechci probouzet a říkat si: Ty vole, ještě jsi to měl zkusit, neudělal jsi všechno. Ale tak to nemám. Záleží na úhlu pohledu. Pokud někdo chce na mojí kariéře hledat kaňku, ano, je to chybějící triumf v grandslamu," pronesl Berdych, který už v roce 2004 vyhrál první turnaj na okruhu ATP.

„Prostě ke sportu patří i takové okamžiky. Ana druhou stranu, byť to může znít divně, hrál jsem v nejtěžší éře tenisu v historii," připomínal Berdych fakt, že většinou mu cestu na trůn jednoho ze čtyř největších turnajů planety zatarasily hvězdy jako Švýcar Roger Federer, Španěl Rafael Nadal, Brit Andy Murray či Srb Novak Djokovič.

„Byl jsem toho součástí. A měl štěstí, že jsem se mohl pohybovat mezi nimi, soupeřit s nimi a každého alespoň jednou porazit. Na to jsem hrdý," pronesl muž, jenž se už v roce 2007 dostal prvně na žebříčku mezi elitní desítku.

„Největším zážitkem kariéry bude navždy finále Wimbledonu 2010. Ale je nesmírně složité vyzdvihnout jeden okamžik. Tenis je v tomhle směru skvělý, protože cílů může mít hráč několik," přemítal Berdych.

„Není to jako v ostatních sportech jen o mistrovství světa. Na kuru se člověk může honit za pořadím v žebříčku, za grandslamem, za triumfem v Davis Cupu. Jde o velice rozdílné okamžiky. Pokud je člověk na turnaji, prožívá emoce jen s vlastním týmem. Jestliže jsem hrál za národní barvy v Davis Cupu, emocí bylo více. Když triumf slavil celý realizační tým, celá hala, celá země, člověk vnímal vítězství jinak. Mělo svoje kouzlo, když jsme se sešli vždy po několika měsících a společně bojovali o úspěch," vracel se k dvěma triumfům v národních barvách v týmové soutěži z let 2012 a 2013 končící Berdych.

Jeho posledním soutěžním zápasem bude srpnový duel 1. kola US Open letošního roku. I přes následný výpadek by velmi pravděpodobně měl jisté místo v hlavní soutěži na Australian Open v úvodu příští sezony.

„Ale já nejsem ten typ, který šel na kurt a improvizoval. Nechtěl jsem čekat, jestli překlepu jedno nebo dvě kola a nějak to půjde. Důvodem, proč jsem hrál, byla možnost bojovat a ukázat výkon na hranici maximálního výkonu. Ale když člověk stojí na kurtu a říká si, jestli mohl běžet rychleji nebo se měl více natáhnout, to není nic pro mě," narážel Berdych na zdravotní patálie, které jej přiměly kariéru definitivně ukončit. Poslední dva roky jej totiž  trápily vleklé bolesti zad vyplývající z vrozené vady levé kyčle.

„Věkem nejsem tak starý, abych už na kurtech nemohl být. Ale říkal jsem si, zda mám zapotřebí se motat kolem padesátého šedesátého místa. Ještě rok bych to asi zvládnul. Ale moje kariéra si něco takového nezasloužila. Vzal jsem v potaz, kde jsem se pohyboval celou kariéru. Proto ten konec," vysvětloval Berdych, který rakety uložil do sklepa. „Není to kvůli tomu, že bych měl nutkavé pokušení se vracet. Ale mám rád pořádek. A pokud rakety nepotřebuji, v bytě by překážely. Určitě nejsem ve stavu, že by lidé kolem mě nesměli o tenise hovořit, pouštět ho v televizi a já bych se na zápasy nemohl dívat."