Článek
Jak se ohlížíte za úspěšným tažením na posledních turnajích ve Spojených státech?
Byl to sen. Po vítězství v Cincinnati jsem byla ráda, že jsem si pohodu přenesla i do New Yorku, kde chyběl jen kousek. Ale finále je velký úspěch. Už jen pro ty zkušenosti do budoucna.
Během léta jste se ocitla na pranýři kvůli odhlášení z olympijských her v Riu. Berete úspěch v Americe jako určitou formu satisfakce?
Lidi mě kvůli olympiádě možná přestali mít trochu rádi. Snad jsem si teď reputaci napravila. I teď po návratu do Prahy mě na ulici docela zastavovali a gratulovali.
Neupletla jste si na sebe výsledkem z US Open bič?
Neberu to tak. Minulý rok jsem se dostala do desítky, pak se mi moc nedařilo, hodně se to řešilo. Tak to bývá. Ale samozřejmě jsem za výsledky ráda.
Co jste stihla od sobotního finále ve Flushing Meadows?
Moc se toho neudálo. Celé turné mi vzalo hodně sil. Počasí, cestování, zápasy... A ten poslední nejvíc. V New Yorku jsem se jen odměnila návštěvou několika obchodů. Teď si dám doma pár dní volna, chci být taky chvíli s rodiči. V New Yorku nebyli, neplánovali jsme úplně, že porazím Serenu Williamsovou, a sehnat pak letenku narychlo nebylo jednoduché. A o víkendu letím znovu pryč.
Co vás na podzim ještě čeká?
Mám turnaj v Tokiu, pak Peking, Linec, Moskva... Taky Fed Cup a samozřejmě bych ráda uhájila místo na Turnaji mistryň v Singapuru. To byl cíl už pro loňskou sezónu, bohužel jsem nakonec hrála „béčko".
Vraťme se ještě k US Open. Který zápas vám uvízl nejvíc v paměti?
Asi finále s Kerberovou. A určitě taky duel s Venus Williamsovou. Ten byl obrovsky těžký, obě jsme hrály dobrý tenis. To byl možná vůbec nejtěžší zápas v New Yorku.
Nedávali vám Američané lidově řečeno sežrat, že jste z turnaje vyprovodila obě sestry Williamsovy?
Po turnaji ne. Ale třeba zápas na centru proti Venus, kdy celý stadión fandil jen na jednu stranu... Vlastně mi to ale hodně pomohlo, připravilo mě to na pozdější střetnutí se Serenou.
Co vám dala vítězná americká šňůra, kterou zastavila až ve finále US Open Kerberová?
Naučila jsem se věřit, že umím porazit dobré hráčky, za poslední měsíc jsem prohrála až poslední zápas. Celá moje hra se dost posunula, od úderů od základní čáry až po hru na síti. Zjistila jsem, že dovedu hrát i bez podpory podání. Pro moji hru servis potřebuji, ale nemusím dávat tři esa do gamu.
Na první pohled také dáváte do hry víc emocí...
Ověřila jsem si, že mi pomáhá, když si fandím. Samozřejmě jsou zápasy, kdy to úplně nejde a člověk je bez šťávy. Ale na US Open mi to teď určitě pomohlo. Ono taky na centrkurtu na stadiónu Arthura Ashe nemůžete stát bez emocí. (smích)