Nadalova noční můra i Federerův spasitel: Nemoc mi zničila kariéru, říká švédská superstar

Měl být dalším nástupcem kdysi slavného švédského tenisového království. Robin Söderling byl ten, od kterého se očekávalo, že naváže na slavnou tradici Björna Borga, Matse Wilandera či Stefana Edberga. Povedlo se mu to jen částečně. Kariéru kdysi čtvrtého tenisty světa přervala mononukleóza a s ní spojené nekončící zdravotní problémy.

Psal se rok 2009 a Rafael Nadal byl odhodlán dokráčet pro svůj pátý titul z French Open v řadě. Ve čtvrtfinále se mu do cesty postavil v té době 25. hráč světa Robin Söderling. Další neškodná překážka pro antukového krále. K šoku jeho samotného i pařížského publika se však z vítězství 3:1 na sety radoval pětadvacetiletý Seveřan.

"Přišel jsem do šatny a na mobilu jsem měl 350 zpráv. Nemohl jsem tomu uvěřit. Porazil jsem Nadala, bylo to něco neuvěřitelného," vzpomíná na výjimečný triumf Söderling.

Rodák z Tibro se zastavil až ve finále na Rogeru Federerovi, čímž švýcarské legendě pomohl zkompletovat grandslamové tituly. Nadal totiž svého rivala vyřadil na French Open pětkrát, z toho čtyřikrát ve finále! Söderling si své tažení do doje o titul zopakoval i o rok později, kde již však na antukového mága nestačil.

Od tohoto roku se však také začaly psát Švédovy zdravotní trable, které následně ukončily jeho kariéru. Po prodělané mononukleóze trpěl únavovým syndromem a oslabeným imunitním systémem, což se mu také stalo osudným.

Söderling svůj poslední turnaj v Bastadu v listopadu roku 2011 vyhrál a získal tak svůj desátý a poslední desátý titul. Mimo jiné v semifinále přejel Tomáše Berdycha 6:1, 6:0. Poté však začalo období, na které by nejraději zapomněl.

"Následujících šest měsíců mi bylo tak zle, že jsem nevyšel z domu. Zlepšovat se to začalo asi po roce a já začal s tréninkem. Ale všechny problémy se začaly znovu vracet. Několikrát jsem se zkoušel vrátit na kurty, ale nešlo to. Nebylo jiné cesty, musel jsem skončit," pokračuje ve smutném vyprávění Söderling.

"Bylo to strašně těžké rozhodnutí. Hrál jsem své poslední utkání, když mi bylo 27 let. Věřil jsem, že mám před sebou ještě mnoho sezon, byl jsem na vrcholu a najednou byl konec," popisuje závěr své kariéry dvojnásobný grandslamový finalista.

"Když mi diagnostikovali mononukleózu, nechtěl jsem se s tím smířit. Byl jsem přesvědčený, že budu hrát. Ale pořád jsem byl unavený, vyčerpaný, můj imunitní systém nefungoval, jak měl. I když jsem s tím bojoval, někde uvnitř jsem cítil, že je něco špatně," pokračuje Söderling.

Zprvu přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by jeho nemoc měla mít pro Švédovu kariéru fatální následky. "Výsledky mých testů byly v pořádku a já měl období, kdy jsem se cítil dobře. A pak přišel den, kdy jsem byl zase na dně."

Teoretická šance na návrat se nástupci švédských hvězd naskytla až v roce 2016. "Konečně jsem mohl trénovat bez omezení a v dávkách, jakých jsem chtěl. Ale už bylo pozdě. Ta pauza byla příliš dlouhá a já už neměl psychickou sílu na návrat," pokračuje dnes pětatřicetiletý tenista.

I na těžkém období však našel pozitiva. "Někdy jsem sám sebe obviňoval, že jsem nezpomalil, že jsem více nedbal o své zdraví. Žil jsem v bublině, kde nebyl prostor pro nic jiného než tenis. Postupem času jsem však začal zjišťovat, že v životě jsou jiné, důležitější věci a užívám si to. Tenis je jen sport, a tak je třeba ho brát," dodává Söderling.