Na dceru koukal z dálky, teď prožil malé Nagano. Otec Muchové je hrdý na novou tenisovou kometu

Každý vidí jenom výsledek, ta cesta byla ale dlouhá a bavíme se o nějakých šestnácti letech. Do tenisu jsme ji nikdy nenutili, trénovat chtěla sama. Akorát jsme se jí snažili odmalička dělat servis, který zajišťovala hlavně manželka Hana. Všechno pro ni chystala a nakupovala. Karolína vyrůstala spíš v chlapeckém kolektivu a měla bohatou průpravu, protože se zkraje věnovala skoro všem sportům. Tenis pak převládl. Dlouho byla z holek vždycky nejmenší. Někdy v šestnácti ale vytáhla, trénovala stále častěji a také dvoufázově. Jezdila na soustředění a postupně se dostala až na tuhle top profesionální úroveň. Poslední dva roky si už kariéru řídí, má manažera Tomáše Peteru, osobního trenéra Slováka Emila Miškeho i kondičního kouče Michala Novotného.

Byla registrovaná v házené, chodili jsme na badminton, hrála basketbal. Bruslila, lyžovala. Zkoušela všechno, i fotbal. S balonem si rozumí, umí s ním žonglovat, přehodit si ho přes záda, udělat kličku. Má cit pro jakýkoliv míč a řekl bych, že je to na její hře i vidět. Myslím, že kdyby nakonec zvolila jiný sport, šel by jí taky.

Ano, co si zamane, po tom si tvrdě jde a docela se jí to daří. Chtěla mít klávesy a naučila se na ně hrát. Za postup do čtvrtého kola Wimbledonu dostala od manažera elektrickou kytaru. Doma má už třetí, takže si myslím, že ani hudebně na tom není špatně. (úsměv)

No manželka je u zápasů klidnější (úsměv). Hodně Karolíně fandím. Vzpomínám si, že když jsem byl mladší a během utkání třeba zakašlal nebo vykřikl jej, to je škoda, tak se jí to nelíbilo. Takže jsem pak na její zápasy koukal z velké dálky nebo někde z balkónu.

Díváme se s manželkou, dá se říct, na každý její zápas, buď v televizi nebo na streamech. Někdy se díváme spolu, někdy zvlášť. Občas v noci třeba ani nespíme. Když hrála na US Open, tak jsme vstávali asi ve tři ráno a od šesti mi pak zvonil telefon a chodily gratulace.

Hodně, ale teď ve Wimbledonu po výhře nad Karolínou Plíškovou to byl extrém. Přišlo mi asi 250 až 300 smsek. Stíhal jsem na ně odpovídat až po půlnoci. Dcera si mobil vypíná, aby jí to nerušilo.

Před utkáním jí obvykle napíšu a popřeju hodně štěstí. Po zápase záleží na náladě. Když prohraje, spíš to v sobě dusí a nechce se o tom moc bavit.

Já jsem spíš nadšený tenista (smích). Když přijedu domů do Olomouce, tak ho rekreačně hraju celkem často, i když jsem už spíš přešel na debl. Ale občas si dám i singl proti synovi Filipovi, který teď chytá za druholigový Prostějov.

Dřív vítězila moje zkušenost, ale poslední dobou už má kluk možná i navrch. Minule jsme hráli až do tie-breaku, je to hodně vyrovnané. Mydlíme se hodně.

To nejde, já mám svůj styl (smích). Kdysi jsme se bavili, jak hrát bekhend, ale já to stejně nedodržuju. Jsem samouk, takže ho hraju podle sebe. Když byla Kája mladší, tak jsme si spolu pinkali, ale teď už jsme spolu dlouho nehráli. Nemělo by to smysl. (úsměv)

Ano, Karolínu fotbal bavil. Děti jsem bral i do kabiny, kopaly si s míčem. Navíc jsme měli v týmu partu pěti šesti hráčů a občas zašli odpoledne i posedět. Naše děti se potkávaly a znaly, byly zhruba podobně staré.

Výborný. Jsou velcí kamarádi. Když je Karolína v Olomouci, zajdou spolu na kafe. Vzájemně si přejí a fandí. Filip s ní dokonce bydlel na Roland Garros. Když měl letní pauzu, byl s ní taky na turnaji v Hertogenboschi. Vzala si ho i jako řidiče, aby nemusela jezdit.

Určitě, ale čeká ji ještě tvrdá práce. Ví, kde má rezervy. Před Wimbledonem dost pracovala s Michalem Novotným na kondici a myslím, že se to pozitivně projevilo. Když bude zdravá, věřím, že se bude ještě posouvat. Zjistila, že může hrát i s těmi nejlepšími hráčkami a porážet je. Má to jinak nastavené, nebude mít turnaje takhle po sobě. V žebříčku WTA se posunula na 46. místo a může si vybírat i lepší turnaje, což před rokem nebylo.

All England Club je úžasný. Byl můj sen se tam podívat. Zázemí, servis, všechno fantastické. Kromě šatny jsem se dostal skoro všude a viděl i tréninky top hráčů, jak pracují a rozcvičují se. Byl jsem se podívat třeba na zápase Raonice s Pellou. Navíc vyšlo počasí. Karolína bydlela pět minut od stadionu a s jejím realizačním týmem jsme společně zašli dvakrát na večeři. Měli jsme těstoviny. Po čtvrtfinále pak Kája platila všem večeři, tak jsem si dal steak. Ochutnal jsem taky tradiční specialitu jahody se smetanou. Byly dobré, i když mi nepřipadaly o nic jiné než naše české. Ale jsou tam vyhlášené.

Ať jsem šel do restaurace nebo tréninkového centra, dovnitř nebo ven, pořád jsme byli kontrolovaní, což tam ale nikomu nedělá problém.

Super! Akorát při zápase s Karolínou Plíškovou byly hráčské lóže asi jen deset metrů od sebe, takže z jedné se ozývalo pojď Karolíno a z té druhé to samé (úsměv). Ochozy se pak úplně zaplnily. Bylo to pro mě takové malé Nagano. Myslím, že dcera, ať už hrou nebo chováním, si fanoušky celkem získala. Obě holky hrály výborně, o úspěchu rozhodovaly jeden dva míčky. Nakonec rozhodlo prasátko. Tep jsem si neměřil, ale hrozně jí fandil a přál jí to. Se Svitolinovou začala taky výborně. Škoda, že neměla o jeden den navíc, aby víc zregenerovala.

Má obrovské charisma. Když potkal třeba známé, podal ruku jim i jejich dětem. S kýmkoliv se vyfotil, nikoho neodmítl. Je usměvavý. Prostě borec.

S Martinem Dammem a Hanou Mandlíkovou. Viděl jsem taky zápas její dcery, která hraje za USA. Zašel jsem i na debl Katky Siniakové s Barborou Krejčíkovou, která s námi seděla v lóži. Moje angličtina ale bohužel není taková, abych se s někým pouštěl do většího hovoru.

Ano. Je to rodinný klub, jsme dobrý kolektiv, máme dobrý realizační tým, pracovité mužstvo. Práce mě tu baví.