Článek
Jaká vám zůstane nejsilnější vzpomínka na letošní Roland Garros?
Docela těžké vybrat jen jednu... Určitě bych vyzdvihla atmosféru během posledních kol. To ve mně asi zůstane dlouho. Ale všechny dny s týmem byly úplně skvělé. Teď moje tělo cítí, že jsem odehrála sedm zápasů na antuce. Takže pracujeme na tom, abych se dala dohromady na trávu.
Nejen dvojnásobný šampion French Open Jan Kodeš říká, že antukový grandslam je nejtěžší. Jak jste se fyzicky cítila před finále?
Tělo bylo namožené, někde jsem měla větší bolístku, někde menší. Nebylo to poprvé, ale těžko se bavit o tom, jestli bych zvládla to utkání líp, kdybych byla stoprocentní.
Jste ještě trochu zklamaná z porážky od světové jedničky Šwiatekové?
Vím, že to bylo o pár míčcích. Občas mi to blikne před očima. Byl to fakt kousíček, ale neměla jsem ještě čas to úplně vstřebat, že jsem odehrála svůj nejlepší grandslam. I když finále jsem začala pomaleji a trvalo mi se do toho dostat. Ale nejsem ten typ, že by mě to svazovalo. Je to trochu i moje povaha. Semifinále se Sabalenkovou jsem brala stejně jako finále.
Dá se nějak popsat, jaké rány Běloruska rozdává?
Já se radši rozehrávala s klukem, aby to bylo rychlejší, ale ona má fakt velkou páru, ani se na to nejde moc připravit. Musíte rychle přemýšlet a rychle vybírat ty správné varianty. Za stavu 2:5 jsem si říkala, že to je jen jeden brejk dolů, podařilo se mi zahrát dobře a viděla jsem na ni, že to momentum se přešouplo na moji stranu. Stalo se to ale i mně nedávno v Římě, kde jsem ve třetím setu jasně vedla (4:0 s Trevisanovou) a za chvíli to bylo 5:5. Tenis je nevyzpytatelný, ale jsem ráda, jak jsem to v Paříži zvládla.
Musela jste před bojem o titul nějak měnit přípravu?
Ráno u snídaně jsme byli rádi, že už je to finále a není tam po něm nic dalšího. Snažili jsme se ze mě dostat co nejvíc. Měla jsem staženější ruce a tělo, tak jsme zařadili větší rozcvičení. A taktiku jsme řešili už den předem. Ušít to na Igu, abych jí mohla oponovat. Ale semifinále se Sabalenkovou bylo nejnáročnější, fyzicky i mentálně. Byla jsem hodně vyčerpaná, a to mě stálo síly i ve finále.
Říkala jste, že vám s gratulacemi explodoval mobil. Jaké vás potěšily nejvíc?
Zpráv bylo hodně, některé byly fakt krásné, že mě to dostalo. Psaly i známější osobnosti z Česka i ze zahraničí. Ale asi bych je nejmenovala...
Přečetla jste si, jak vás tenisové legendy opěvovaly?
Zatím je všechno kolem mě velmi rychlé. V neděli jsme přiletěli, s (kondičním koučem) Jardou (Blažkem) jsme dělali fyzio, pak jsem jela do Olomouce pozdravit kamarády. Nic moc jsem nestihla. Nějaké komentáře jsem ale četla, to je velmi příjemné. Moc si toho vážím.
Jen Australan Nick Kyrgios chvalozpěvy na vaši hru doprovázel smajlíky.
To jsem ani nezaregistrovala (směje se). Ale já bych mu ani nic nevzkazovala. Víme, že je to šoumen, snaží se na sebe strhnout pozornost. Je to prostě moje hra a plusem je, že se to líbí i ostatním. Hraju, co mě baví a co je účinné.
Co vás čeká v nejbližší době?
Změnily se nám plány tím, že jsme strávili na Roland Garros dva týdny. Tento týden už jsme se měli připravovat v Nizozemsku na turnaji. Měla jsem hrát i v Berlíně, ale to taky nestihnu. V plánu máme zase nastartovat tělo, aby fungovalo. V plánu je nasát i kondiční stránku a od příštího týdne se budeme chystat na trávě. Je tam varianta, že nastoupím Eastbourne, anebo poletím rovnou na Wimbledon.