Článek
Jak vám bylo, když Karolína v semifinále s Běloruskou Sabalenkovou nevyužila osm brejkbolů a při prvním setbolu soupeřky zahrála dvojchybu? Spousta hráček by se po takovém průběhu asi úplně rozložila.
Když budu upřímný, tak jsem byl plný emocí. Samozřejmě se mi honilo hlavou, jak Kája začne druhý set, protože to bylo opravdu rozhodující. Ale nějak jsem cítil, že je velmi silná, mentálně odolná. I z výrazu jsem viděl, že by to mohlo být dobré. Obavy tam jednoznačně byly, ale pořád ve mně bylo světýlko, že hraje líp než Sabalenková.
Bývalý fedcupový kapitán Jan Kukal delší dobu říkal, že tvrdý trénink pod Bajinovým vedením se jednou projeví. Sázeli jste na to i uvnitř týmu, že to dřív nebo později klapne?
Jednoznačně. Když jsme se Saschou sešli, tak tam byl jasný pokyn: kašleme teď na výsledky, třeba se prohraje, ale jdeme strategií tvrdého tréninku. A Kája se k tomu i tak stavěla. Nebyla z porážek extrémně emočně rozladěná, přestože kritika byla velká. Bylo hrozně důležité, že se tým nenechal vyvést z rovnováhy. Když jsem byl s nimi ve Stuttgartu, tak jsem viděl, jak se drží toho, co si řekli. Tvrdá práce a výsledky teď nejsou důležité. Chceme je, ale není to priorita. Ale ono to jednou přijde. A velký kredit musím dát Saschovi, který mi říkal: Počkej, uvidíš na Wimbledonu!
Máte vysvětlení, proč Karolína podává špičkové výkony na turnaji, který nikdy moc nemilovala?
Nebyla tam úplně úspěšná. Ale před dvěma lety tam postoupila do osmifinále, kde prohrála těsně s Karolínou Muchovou. My tomu všichni věřili, že to přijde. A důležité bylo, že tomu věřila hlavně Kája. Sascha na sobě nedával nic znát. Tak se prohrálo, ale zítra tvrdě trénujeme. Sice kolem nás byla kritika, na mě taky volali lidi a měli, s prominutím, kecy, co se děje, proč prohrála ve finále (v Římě se Swaitekovou) dvakrát 6:0. Tak si to jen vyslechnete, pokývnete hlavou a myslíte si svoje, protože nemá cenu někoho přesvědčovat. Ale Kája se s tím vyrovnala. Ano, byla naštvaná. Ale jen do půlnoci. A druhý den se šlo od nuly. To je ta změna. Optimismus kolem se neztrácel.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Krátce před začátkem Wimbledonu vypadla z top 10. Myslíte, že to z ní částečně sejmulo tlak na výsledek?
Byl to nějaký aspekt. Ale hlavně její subjektivní svět se nenechal rozkolísat, že se zrovna nedařilo, že bude průser. Prostě ty výsledky neřešila.
Co Karolíně můžete poradit v této chvíli, kdy je jeden zápas od splnění svého cíle?
Hlavně se nesmí vykládat nic o nějakém snu. To jsou takové řeči... Prostě je ve finále Wimbledonu, kde hraje se světovou jedničkou. Bude to úžasný zápas, určitě v něm chce podat co nejlepší výkon. A pak se děj vůle boží.
Jak vypadá takový den před finále grandslamu? Není až moc stresující?
Určitě v takových chvílích funguje relax. Je dobré odvést myšlenky jiným směrem, neškodí trocha humoru. Kája zasytí hlavu i něčím jiným, je pozitivně nastavená a určitě by nebylo dobré ji stresovat řečmi o tom, jak ji čeká ještě jeden krok.
Karolína ve Wimbledonu děkovala celému týmu, že zůstal po celou dobu superpozitivní. Stálo vás to někdy víc sil dodávat jí kuráž?
To ne. Vždyť s ní ani nejsem dennodenně. Já jsem v uvozovkách až ten poslední v tom týmu. S Kájou je Sascha, (manžel) Michal (Hrdlička), má tam fyzioterapeuta. Já si s ní napíšu, zavolám. Když je v Česku, tak se vidíme. Občas vyjedu na nějaký turnaj. Když má chuť si popovídat, tak se jdeme třeba projít. Pro mě je to radost s Karolínou pracovat. I proto bych jí ten titul moc přál.
