Menšík před finále prožíval krušné chvíle

Djokovič vás po finále neskutečně chválil. Říkal mimo jiné, že nerad prohrává, ale také, že s vámi mu to tolik nevadilo. Jak jste vzal tato slova?

Poslouchala se samozřejmě dobře. Ukazuje to jeho charakter, a jaký je šampion. Přece jen je úžasné, co v tenise, ale i mimo kurt dokázal. Je to prostě jeden z nejlepších sportovců všech dob. Dostat od něj takové ocenění je neskutečné. Dodalo mi to ještě více motivace a ukázalo, že jsem na správné cestě.

Bylo pro vás symbolické, že jste na takový první obrovský úspěch dosáhl právě na úkor takového borce, a to i s ohledem na váš vzájemný vztah a na to, co jste spolu stihli zažít?

Určitě ano. Zahrát si s Novakem po čtvrtfinále v Šanghaji, kde jsem ještě sbíral zkušenosti a také jsem ho prohrál, ještě jednou, bylo pro mě nejvíc. A porazit ho v tak velkém zápase jako v Miami, bylo pro mě něco neuvěřitelného.

Samotné finále v Miami se několikrát odkládalo, nakonec začalo později o téměř šest hodin. Mělo to na vaši přípravu nějaký vliv?

Veliký. Předchozí vítězný semifinálový duel s Američanem Fritzem byl obrovským bojem plným adrenalinu a já po něm prakticky vůbec nespal. Jen jsem zregeneroval. A před finále, které mě pak čekalo, jsem znovu nespal. Kluci z realizačního týmu mě ujišťovali, že všechno půjde rychle. Bohužel začalo pršet a z nejrychlejšího dne se stal ten nejdelší. Každá sekunda se strašně natahovala. Naštěstí jsem to mentálně i fyzicky zvládl.

Jak si vážíte toho, že jste vyhrál ve dvou zkrácených hrách, v nichž právě Djokovič vyniká?

Porazíte-li takového skvělého hráče v jeho doméně, o to cennější vítězství je. Věděl jsem, že v těch tie-breacích budu muset předvést svůj nejlepší tenis. V některých momentech utkání byl asi lepším hráčem, ale v těch zkrácených hrách jsem byl lepší já a to rozhodlo.

Na turnaji jste měl sedmdesátiprocentní úspěšnost při prvním servisu. Nasázel jste soupeřům celkem 111 es. Pomohl k tomu betonový povrch v Miami?

Rozhodně. V Miami, jak je vlhko, svití sluníčko, je povrch strašně rychlý, zkrátka to tam pořádně sviští. Pro mě to byla oproti předchozímu turnaji v Indian Wells, kde jsou kurty pomalé, příjemná změna. Mé hře podmínky v Miami svědčí. Zdejší beton je mým nejoblíbenějším povrchem, byť neříkám, že jsem vyloženě betonář.

Historicky jste teprve čtvrtým tenistou, který svůj první turnajový titul získal v kategorii Masters. Věděl jste o tom?

Podobných statistik asi bude více. Jdou mimo mě a já je vnímám jen z okolí. Nechci mluvit o tom, jak je to skvělé, nevím, co k tomu říct.

Před semifinále jste se potkal s legendárním fotbalistou Lionelem Messim. Jaký to byl zážitek? Pomohlo vám to nějak do zbývajících zápasů na turnaji?

Zážitek to byl famózní. Myslím, že není asi člověk na zemi, který by nevnímal jeho úspěchy. Dostat se k němu je skoro nemožné. Cenné pro mě bylo, že jsme mohli poklábosit, byť anglicky plynule nemluví. Nějaké základy ale má stejně jako já, co se týká španělštiny. Byli u toho i Novak a Grigor Dimitrov. Potřásli jsme si rukou, vyfotili se. Bylo to strašně emoční. Spousta lidí mě varovala, že se pak pořádně nesoustředím na svůj zápas s Fritzem, ale já jsem v něm předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů vůbec. Takže to potřepání rukou, a že jsem si ji potom neumyl, asi pomohlo.

Co jste si s Messim řekli?

Moc si z toho nepamatuji, protože emoce přebíjely moje vnímání. Vím, že jsem mu gratuloval k jeho úspěchům a pověděl mu, že jsem jeho velký fanda od doby, co přišel do Barcelony. To, ač jsem fanouškem Realu Madrid. On mi zase popřál štěstí k zápasu s tím, že je neskutečné, kam jsem se v devatenácti letech dostal.

Před sezonou bylo vaším cílem dostat se do nejlepší světové třicítky. Jste v její polovině a máte již splněno. Na světovém žebříčku vám patří čtyřiadvacátá příčka. Takže jak dál?

Zatím nebudu nic prozrazovat. Více jsem se teď bavil s novináři a dalšími různými lidmi než se svým týmem. Teprve si sedneme a pak nové cíle stanovíme. Zůstaneme však asi ještě u dvojciferného čísla.

Mezi mety, na které budete chtít dosáhnout, jistě bude patřit vítězství na některém z grandslamových turnajů?

Nevím, zda to bude ještě tento rok, ale do budoucna to jeden z velkých cílů bude. Největší šanci budu mít asi na betonech, tedy v USA a Austrálii, možná ve Wimbledonu. Pokud někdy vyhraji Roland Garros v Paříži, tak ten bude určitě poslední.

Odborníci poukazují na to, jak komplexním hráčem v devatenácti letech jste. V čem se můžete ještě zlepšovat?

Není to jedna věc. Prostoru pro zlepšení je pořád dost. Jde o maličkosti, drobnosti, detaily. Je to o jejich správném poskládání, aby z toho vyšla úplná harmonie.