Článek
Jak podle vás může vypadat semifinálový zápas?
Střetnou se dva styly. Kontaová do toho půjde, to je útočná hráčka. A Maky je aktivní obranářka. Když hrajou proti sobě takové hráčky, tak je to většinou pěkný tenis. Maky ji může porazit, ona už může porazit všechny. Britka taky přehrála výborné hráčky a je nahoře, ale to je hra na hru. Maky jí to bude trochu rozesírat. Bude hrát krátké, pomalejší a pak zase rychlejší balóny. To, že hrála Kontaová dobře ve čtvrtfinále se Stephensovou, je sice hezké, ale Američanka předváděla hrozný stereotyp. Ta to řeže vlevo, nebo vpravo. A ty holky většinou hrají dobře, když se jede v jednom tempu. Ale to Maky nehraje. Bude jí trápit tím, že to zvedne, pak do toho zase bouchne. Tím trápí všechny. Kontaová bude mít problém, protože nedostane balón zadarmo.
Před třemi lety jste říkal, že z Markéty bude velká hvězda, je to tady?
Jasně, ale to se vědělo. Jen jsem sám netušil, že to půjde takhle rychle a Maky bude v semifinále grandslamu. Ale že to má v sobě, to jsem si myslel vždycky.
Markéta Vondroušová na letošním French Open v Paříži září.
O českých tenistech a tenistkách se přitom říká, že dozrávají v pozdějším věku. Čím to je, že Vondroušová je tak napřed?
Ona strašně vyspěla jako hráčka. V poslední době sehrála spoustu těžkých zápasů s dobrými soupeřkami. Nejdřív si to musela vyzkoušet, jestli je může porážet. Ona sama to netušila. Byla ale ve čtvrtfinále velkých turnajů a teď ví, že už může porážet úplně všechny. Podle toho taky hraje. Tam dělá strašně moc sebevědomí. Ale že tenis umí jako všechny ostatní, to jsem jí říkal už dřív: Maky, vždyť ty hraješ jako dvacátá, třicátá hráčka světa, ale nevíš o tom. Teď to pochopila, dostala se na ně a je to tady. Nechci dělat chytrolína, ale pro mě to není překvapení. Že to šlo tak rychle je jiná věc. Všechno se ale dobře sešlo.
První kouč Markéty Jan Fuchs zmiňoval, jak je rád, že ji trénujete právě vy, který jste měl blízko k útočnému pojetí tenisu. A necháváte ji hrát její zažitý variabilní styl. Souhlasíte?
Jasně. Ti geniální hráči mají to svoje, čím vyhrávají. Může se stát, že k nim přijde trenér a nelíbí se mu to a začne zakazovat, třeba se mu nezdají kraťasy... Ale to je blbost, já to vidím úplně jinak. Aby hrála pestře, to bylo jasný, to ona má v sobě. V životě bych si nedovolil říct jí, že to nemá dělat. Právě naopak. Takhle hrála vždycky už odmalička. To byl její tenis, ale teď je dokonalejší.
Markéta Vondroušová si v Paříži zahraje o finále
Nebál jste se o ni, když měla loni zdravotní problémy?
Ona neměla tělo připravené na to, co hraje. Kolem sebe teď má ale výborné lidi. Kondičního trenéra Michala Vágnera musím vychválit, toho ale vychvaluju vlastně pořád. Ten si to zaslouží a spolu oni pracují na věcech, aby předcházeli zraněním. Michal se vyzná a je to dobrý. Strašně jí pomohl. Ona je fit a připravená. Měla dva dny volna a bude v pohodě. Ještě loni na podzim přitom měla problémy. Vždycky se jí natáhl nějaký sval... Teď už to tělo funguje daleko líp. Ale za rok to bude ještě lepší, protože má ještě rezervy.
Říkáte si, jak to teď ve vašem týmu pěkně klape?
Já jsem nadšený, protože to byl můj sen. Všichni dělají dobrou práci, ale tu nejlepší dělá Maky. Já už tam funguju vlastně jako takový asistent. Pomáhám Honzovi Hernychovi a ten se o to hlavně stará. Já jsem jen konzultant, a když nemá Maky s kým hrát, tak zaskočím. Mně jde jen o to, aby byla absolutně spokojená, aby neměla žádné vedlejší starosti. A to je celý. To se podařilo s Herňou, Michalem a teď si ještě přibrali fyzioterapeuta Janouška, který je taky dobrej. A tím to končí. Větší tým nepotřebuje, ti ostatní by tam byli navíc.
Markéta Vondroušová v osmifinálovém klání proti Anastasiji Sevastovové z Lotyšska.
Markéta o vás řekla, že jste pro ni nenahraditelný...
To je trochu obrazně řečeno. Já si myslím, že nahraditelný je každý. Takhle já přistupuju k životu. Ona se mnou ráda hraje, bavíme se. Pro ni udělám všechno. Já jí akorát říkal, že chci, aby hrála dobře tenis. To je celý.
Máte kromě tenisu společná témata?
Určitě jo, já jsem takovej popichovačnej, já si dělám ze všeho prdel. Ale ona mi to vždycky vrátí. Když si z ní udělám srandu, tak to mám za chviličku zpátky. My jsme na stejné vlně.
Jak jste na dálku v kontaktu?
My si voláme s Herňou. S Markétou málo, s tou si píšeme. Ona mi vždycky pošle pár znaků, já se v tom nevyznám. Nějaký ty srdíčka, smajlíky, nebo co. Já vím hovno (směje se). Ona vlastně neodpovídá slovy. To já beru. S Honzou to ale rozebíráme, ale nepomáhám mu nějak, to on se vyzná. Ale spíš v těch věcech kolem Markéty, aby věděl, co jí říct. On ví, že jí znám delší dobu. Když se něco přihodí, jestli říct tohle... To se ani nemusí týkat tenisu. Aby se prostě cítila dobře.
Což se podle všeho cítí, její konzistence výkonů je teď výjimečná.
No jo. To ale podle mě bude mít vždycky. Hraje na vysoké úrovni, ale taky je schopna chodit za hranici svých možností. Většina je těch, že podlehnou. Nemůžou, tak si řeknou, že to už nejde. Ale já to přirovnávám k cyklistům. Má třeba krizi, že nemůže vůbec, ale prostě to přemůže a jede. Cyklisti by se na to během etapy třeba třikrát vykašlali, ale nakonec se přemůžou a dokončí to. Maky je na konci sil, ale neexistuje, aby to vzdala. To dělá ctižádost a bojovnost. Je prostě zakouslá. Proto je tak dobrá. To je alfa omega všeho, ti dobří hráči se prostě nerozbrečí, když je bolí nohy, nebo nemůžou pořádně dýchat chvíli.
Který zápas v tomto roce vám připadal jako Markétin nejlepší?
Strašně jí pomohla výhra v Římě s Halepovou. Ten zápas jí dodal neskutečné sebevědomí i na antuku. Porazila ji podruhé, a to je vlastně nejlepší hráčka světa, která byla jedničkou. Pochopila, že může porážet úplně všechny, když Halepovou zvládne na antuce i na betonu. To jí dodalo hodně psychických sil.
