Hlavní obsah

Macháč chce posouvat své limity. Rezerv je tolik, říká česká jednička

„Úžasná sezona,“ poznamenal Tomáš Macháč. Čtyřiadvacetiletý tenista si během letošního roku přivlastnil olympijské zlato v mixu, stal se českou jedničkou, 25. hráčem světa a vyšlápl si i na ty nejvěhlasnější soupeře. Teď jen aby ho netrápilo zdraví. Poslední dva týdny totiž promarodil.

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Tomáš Macháč na tiskové konferenci TK PLUS Prostějov k hodnocení roku 2024

Článek

Co vám bylo?

Dneska dobírám antibiotika. Nemoc to byla docela náročná, ale nedá se nic dělat.

A zrovna ve fázi, kdy byste se měl chystat na novou sezonu…

Přípravu jsme začali, něco jsem udělal, pak se to nalomilo a teď zase začnu. Ale kondičního kouče vezmu do Austrálie a přípravu doděláme v Sydney a v Adelaide.

Těšíte se na United Cup, který startuje už 27. prosince?

Nebudu úplně stoprocentně připravený, jak jsem si představoval, takže od United Cupu bohužel nic neočekávám, ale zase se opravdu těším, nemáme co ztratit. Mě čekají Casper Ruud a Hubert Hurkacz, těžcí soupeři. Ale já tyhle akce týmové miluju.

Může být absence tréninku znát i v pozdějším průběhu sezony?

Mám trochu výhodu v tom, že jsem šikovný. Nepotřebuju hrát tolik tenisu, ale spíš jde o tu fyzickou stránku. Když jsem byl nemocný před Davis Cupem, tak jsem dokázal vyhrát set s Alcarazem, ale pak mě dohnaly křeče. V tomhle směru z toho mám strach, ale herně se nebojím. I když tyhle nemoci pak ještě docházejí, člověk pořád kašle…

Rok 2025 bude pro vás i rokem velkých obhajob, nemáte obavy?

Ti hráči už se mnou počítají. Když jsem šel hrát s Alcarazem, tak věděl, že jsem porazil Rubljova. Už si myslím, že mě ale víc načíst nedokážou. A ta obhajoba bodů… já si myslím, že by to mělo být trochu jinak a body by měly držet dva roky, protože když se hráč zraní třeba na tři měsíce, tak je to náročné se do toho dostat zpátky, hrajete a body pořád padají. Pro mě bude spíš důležité zapracovat na věcech, které chci zlepšit. A výsledky pak přijdou. V Šanghaji jsem třeba vůbec nepočítal se semifinále. Myslel jsem si, že prohraju v 1. kole, a pak jsem hrál nejlepší tenis v kariéře.

Konkrétní cíle si nedáváte?

Letos jsem si nedal žádný a bylo to fajn. Zlatá medaile a 25. místo na světě. Kdybych si takový cíl dal, tak se to nepodaří. V podvědomí ale mám, že bych rád získal titul na ATP a zahrál si finále tisícovky.

Jak reagujete na větší popularitu?

Měl jsem toho hodně domluveného a bohužel jsem všechno kvůli nemoci zase zrušil a docela mě to mrzí, protože tam byly věci, na které jsem se těšil. Stihl jsem jen předat cenu na Českém slavíkovi a pak jsem omarodil. Na druhou stranu mi to ukázalo, že nemůžu mít všechno a nejsem ten typ, co dokáže hrát a pak ještě zvládat tohle. Musím si něco odepřít a soustředit se jen na ten tenis.

To zní profesionálně. Co byste v dalších týdnech a měsících chtěl na své hře zlepšit?

Hrozně důležité je pracovat s hlavou, i když je v pohodě. Turnajů a stresů je opravdu dost. Pracuju s myšlenkami, dokážu si říct: tohle dám, tohle ne. Dokážu být i ostrý, protože tenis je priorita. Zvládám i líp trénovat věci, co mi nejdou. Dřív jsem chtěl všechno hned, ale teď vidím i tu dlouhodobost. Každým rokem jsem i moudřejší a dokážu se ponaučit z chyb, co jsem dělal. Ne každá prohra je taky špatná. Třeba v Ženevě ve finále s Ruudem jsem nezvládl první set, byl jsem nervózní, byla tam vidina titulu, což bylo kontraproduktivní. Ale ponaučil jsem se na další zápasy. A pak jsem vyhrál tři utkání, která byla důležitá.

Máte mentálního kouče, že?

Jmenuje se Adam Truhlář. Známe se delší dobu, ale teď pracujeme intenzivněji. Sám sobě je ale člověk nejlepším rádcem. Když potřebuju, tak se poradím, ale je to moje tělo, moje hlava, spoustu věcí si rozhoduju sám. Jsou to takové pomůcky, co mi pomáhají. I Djokovič ve svých letech pořád něco mění, něco přidává a učí se. Já jsem 25. na světě a mám tolik rezerv. Nechodím s hlavou nahoru, ale musím ji ještě víc sklopit a víc pracovat. Výsledky nepřijdou jen tak a člověk nemůže být namyšlený.

Takže od vás můžeme čekat další posouvání limitů?

Po tom, co jsem předvedl v Šanghaji a porazil Alcaraze a hrál vyrovnaně se Sinnerem, který byl v největší formě, mi to ukázalo, že rezervy tam jsou. To je můj cíl, abych takové výkony předváděl častěji. Pak bych mohl třeba do top 10, ale nejdřív musím předvádět ty výkony.

Občas jste v tomto roce překvapil na kurtu výlevy směrem k trenéru Danu Vackovi. Kde se to ve vás bere?

Nelíbí se mi to, ale na druhou stranu je to v emocích. Když něco takového udělám, tak mi kouč nic nevyčítá. Sám to hrál a věděl, že to někdy potřebujete ventilovat. Ale nechci to dělat, vždyť já čtyři roky na tréninku ani nehodil raketou. Tohle ale nevypadá dobře, kazí mi to image a pak mě to po utkání mrzí. I ten zápas s Dimitrovem (ve Vídni), kdy jsem kouče po setu poslal pryč, potřeboval jsem si ty myšlenky srovnat a ten hněv hodit do sebe. Kouč to pochopil, na třetí set se vrátil. Mrzí mě to, že to občas dělám, ale už na tom pracuju.

Související témata: