Článek
Valencie (od našeho zpravodaje) – „Den pořádného tréninku navíc by mi pomohl ,“ zamrzelo momentální českou dvojku, kterou po úvodní porážce v daviscupové kvalifikaci se Španělem Bautistou skolila viróza. Souboj s Austrálií tak strávil na hotelovém pokoji. V pátek se cítil líp, aby si šel alespoň krátce pinknout. A v sobotu se odhodlaně vrhnul do akce, protože bylo jasné, jak ho tým potřebuje.
„Věděl jsem, že neexistuje, abych nenastoupil,“ řekl Lehečka. Tomáš Macháč byl po dvou skrečích zdravotně indisponován a Adam Pavlásek už je pár let pouze deblistou. „Měl jsem ve čtvrtek horečku, cítil jsem kolena, zápěstí… Z tenisové stránky to ale myslím nebylo tak špatné. Pokud bych byl lépe připravený, tak, jak jsem zvyklý, mohlo to být lepší,“ prohlásil letošní vítěz turnaje v Adelaide.
Jiří Lehečka během zápasu s Arthurem Filsem
Skvěle rozehranou sezonu ale Lehečkovi pokazila únavová zlomenina obratle z Madridu a následná tříměsíční pauza. Na US Open se dal dohromady, jenže během daviscupového týdne přišly na celý tým další jobovky.
„Zkusím celý tenhle týden hodit za hlavu. Pak už se nabalovala jedna věc na druhou. A bohužel to vypadalo, tak jak to vypadalo.“
Lehečka, stejně jako celý český tým, také nebyl imunní vůči kritice, která se valila na kapitána Jaroslava Navrátila a jeho rozhodnutí vzít do Valencie místo pěti hráčů čtyři, což se pak Česku vymstilo. Zraněný Macháč musel během Lehečkovy nemoci na kurt proti Australanům a po prvním gamu skrečoval.
„Samozřejmě, že každý má právo na názor, každý se může vyjádřit ke všemu,“ prohlásil Lehečka o kritických komentářích bývalých daviscupových reprezentantů. „Řekl bych k tomu jedno – minulý rok, když jsme tu vyhráli 9:0 (na zápasy) ve čtyřech hráčích, jsem žádné podobné komentáře a vyjádření neslyšel. Nikdo s tím neměl problém. Teď, jak to ve vrcholovém sportu a životě chodí, tak když se nedaří, je každý generál a každý je chytrý. Nikomu to neberu, dál se k tomu ale nechci vyjadřovat,“ zamračil se Lehečka.
O chuť v týmové soutěži dokázat něco extra tím ovšem nepřišel. „Stoprocentně ne. Někdy jste nahoře, někdy dole. Kdybych já byl v Malaze schopný porazit (Australana) De Minaura a vyhráli jsme debla, tak bychom loni hráli proti Finsku semifinále, a porazili bychom ho, jsem o tom přesvědčený…,“ připomněl listopadovou smůlu ve finálovém turnaji.
„Mně přijde, že je náš tým perspektivní. Já se omlouvám, ale je mi 22, já tady nebudu vzdávat daviscupovou kariéru, to po mně nechtějte. Pro mě se motivace nemění. To, že se nedaří, někdy se to sejde špatně, to se stává, to je součást sportu. Největší motivací pro mě je, abychom byli schopní se zase dát dohromady jako tým, semknout se a ukázat, že všichni máme potenciál k tomu, abychom hráli dobře a šli si za tím největším výsledkem,“ vyhlásil Lehečka.
